Již přes týden Honza hlásil plány na víkend. Sobotní den jsme strávili kulturně a pěšmo, o této události jistě přineseme reportáž, a neděli nám naplánoval v sedle motorky. Počasáři se tentokrát vytáhli a přinesli opravdu nádhernou sluncem zalitou neděli.

            Ráno si dáváme sraz v devět hodin na Hradčanské. Stala se neskutečná věc, protože Honza přijel v čas. Projíždíme přes naší matičku Prahu, na okraji nabíráme pohonné hmoty a pak už pádíme po dálnici na Mladou Boleslav.

            Dálnice nám utekla jako voda a my sjíždíme a pádíme na Jičín. Zastavujeme až v jakémsi městečku, kde Honza cosi zahlédl. Jak po chvíli zjišťujeme, jsme ve Valdicích a to co Honza zahlédl, byl vršek zámečku, který spadá do areálu věznice. Tak si to ofotíme a jedeme dál. Míříme na Lomnici nad Popelkou, ale než jí dosáhneme, tak se Honzovi staví do cesty tabule s nápisem rozhledna – hora Tábor a tak musíme uhnout z trasy. Chvilku stoupáme a už je před námi, krasavice. Oficiální název zní Tichánkova rozhledna, měří 35 metrů a cestou na její vrchol je potřeba zdolat 145 schodů. Vstupné činí 20 Kč a tak jdeme zdolávat. Po výstupu na vrchol, si kladu otázku proč sem lezeme, když se Honza plazí po zdi a hledí pouze do dálky. Kdyby se podíval dolů, tak ho tam odtud nesundám. Trocha adrenalinu musí být.

            Po přistání na zemi sedáme opět do sedel a jedeme o dům dál. Motáme se po naší krásné zemičce kamsi na sever, projíždíme si malebné severské vesničky, až dorážíme na Horní Mísečky, kde nám vystavuje stop úřední šiml. Prostě je tu závora a nahoru se smí pouze pěšmo. To Honzu neskutečně rozlítilo a dlouho po odjezdu mu to leželo v žaludku. No nic, tak obracíme, projíždíme Rokytnici nad Jizerou a poté si vybíráme na křižovatce špatnou stranu a jedeme se podívat na skok do Harrachova.

            Tak obracíme zpět a přes Desnou jedeme na vodní nádrž Souš. Míjíme nádrž a projíždíme chráněnou krajinou oblast, je to tu opravdu krásné. Jelikož hodina pokročila, tak se začínáme poohlížet po nějaké hospůdce. Někde je narváno, jinde se nám to nelíbí, teda spíš mě. Tak to pokračuje až do Hejnice. Tam míjíme Mysliveckou terasu, která vypadá opuštěně, ale já jsem na poslední chvíli zahlédl, že se nese polívka a tak obracíme k pozdnímu obědu.

             Takže zasedáme k hodokvasu. Jelikož je sváteční neděle, tak si Honza dává kachnu a já to odbývám domácí sekanou. Čekám, že se po jídle Honza ani nehne a on se hlásí, že by si něco dal. Takže slavnostní oběd zakončujeme palačinkami. Čas se posunul a je čas opět popojet.

            Přes Frýdlant se dostáváme k polským sousedům. Trochu bloudíme v městě Bogatynia, ale po chvíli se zorientujeme a po pár kilometrech jsme už v německém Zittau. No, to bychom nebyli my, abychom i zde trochu nebloudili, ale opět se chytáme a pokračujeme zpět do vlasti. Těsně před hranicemi projíždíme městečko Oybin, což je něco jako Prašné skály a je to tu nádherné.

            Dál pádíme cestou necestou až do Mimoně, kde tankujeme a občerstvujeme se. Hodina značně pokročila a tak si musíme trošičku pospíšit. Takže se lehce závodním tempem ubíráme ku Praze přes Doksy, Dubou (vyšší závodní tempo), Mělník, Velvary a Slaný. Pak už jen ten kousek dálnice do Prahy. Tady se ještě zastavujeme na benzínce u letiště, kde chvilku debatujeme a při západu slunce se rozprcháváme do našich domovů.