Podle počasí se blíží nádherný víkend a tak se domlouváme co podnikneme. Jenda u babičky na chalupě a tak máme celé dva dny jen pro sebe. Napadá mě bláznivý nápad, co takhle vyrazit někam na skůtru.

Nápad předhazuji na páteční večerní radě  kde se rozhodne kam tedy vyrazíme. Chvilka přemýšlení a dohadování kam, se mění na závěr – prostě někam, kam dojedeme tam dojedeme a to vše na pohodu, tedy žádá honička.

Ráno sbalíme pár věcí na sebe jen to co se vejde pod sedačku, neb bágl odmítám a kolem 9 hodiny startuji – tedy nakopávám naší kentoyu slide 125. Proč nakopávám? Jsem škrt a nechci si koupit baterku za 400kč :-). Stroj vrčí a tak nasedáme a nabíráme směr, který jsme si zatím stanovili někam na jih. Hlavní tahy se snažíme vynechat jak jen to půjde, protože rychlost po rovince se dá vytáhnout i k 90km/h, ale jakmile přijde kopeček stává se z nás hlemížď upalujicí nezávratnou rychlostí někde kolem 40km/h. Jedeme tedy směr Točná,Dolní Břežany ( první tankování), Zvole přes Vrané nad Vltavou a dále na Březová-Oleško kde chceme někudy do Davle a  na jih. Zde se objevuje první závada v podobě uklepaného šroubku na držáku zrcátka. Jelikož mám s sebou spoustu nářadí tak když se chci podívat do zrcátka musím ho naklonit palcem levé ruky a přidržet ( celou cestu ). Proplétáme se Oleškem a říkáme si kudy tudy. Že by polem? Proč ne a tak se ubíráme přímou cestou. Narážíme na chatovou osadu v lese a po jejich příjezdové cestě míříme dál. Cesta se změnila na turistickou stezku z kopce dolu. Najednou není cesty zpět a po krásné cca 10minutové enduro vložce vjíždíme kolem Maškova mlýnu k občerstvení Libřice. Chvilku posedíme, dáme limo, cuc na kládě a přes starý silniční most, který je dnes určen jen pro pěší přejíždíme na druhou stranu a dále Štěchovice,Nový Knín,Sedlčany kde si chceme koupit něco malého do žaludku. Zastavuji u L kde na parkovišti na mě Markéta křičí zastav, zastav!!!! Leknu se co se stalo a ona tam potkala kamarádku, no a už drbou Svět je malej .

Popojíždíme a v nádherných kopcích zdejší krajiny děláme malý piknik. Markétka kouká do mapy a přemýšlí kudy tudy a tak tedy nasedáme a prostě jedeme.  Chvilku se motáme po místních vesničkách, někde kolem Mokřan a než se nadějeme musíme tankovat. To se daří na benzince v Milevsku kde jsme se dohodli, že pojedeme na Lipno Ani jeden jsme tam nebyli a tak byl ikdyž né plánovaně,  stanoven cíl cesty.  Tak tedy nasedat, čas letí a ještě pár km před námi.

Stroj vrčí a tak se ubíráme směr Temelín kde po cestě obdivujeme dokončení vltavské vodní cesty.Vyjedeme menší kopeček a už se před  námi tyčí chladící věže jaderné elektrárny Temelín. Pořizujeme nezbytné foto toho to né zrovna v srdci vítaného monumentu našich rakouských sousedů a pokračujeme do Českých budějovic. Zde je nutná zastávka v drogerii. Kde si Markét musí koupit roztok na čóči  a já hrdina který se nenamazal krém na opalování neb mé ruce začínají měnit barvu na rudou. Po nezbytném nákupu pádíme ve směru Lipno. Najednou se z ničeho nic zatahuje a obloha dává najevo, že se bude něco dít, ale to co se dělo nikdo nepředvídal. No nepředbíhejme , v jedné vesničce jménem Přísečná začalo pěkně pršet a tak bereme za vděk místní autobusovou zastávkou. Říkáme si, že to přestane a pofrčíme dál. Nebudu se zde dlouze rozepisovat, fotky napoví (článek o tom jak to bylo a ta první fotka je naše zastávka) A to že jsme v zastávce strávily cca 3 hodinky, musel jsem držet skůtr na hlavním stojánku nohou neb jsem nechtěl bejt v té ledárně,kroupy nás bičují i vevnitř (video), jak se auta i motorky brodí už dá se říct řekou, vesnice panikaří a někomu to rozbořilo dům, že v té ledárně bos nakopávám skůtr a málem jsem si urval palec u nohy, který mě bolí dodnes a to že polonahatý jedeme ještě kousek do Českého Krumlova to tu asi psát nebudu

V Krumlově hledáme ubytování a hned první penzion, dole s pěknou hospůdkou bereme. Paní že má plno, no to určitě čeká na nějakého cizince a takové mokré české ryby nechce. A ejhle vedle soukromé ubytování – bereme a už parkuji v garáži. Od pani domácí se dozvídám, že ta povodeň strhla v Přísečné most, měbylo divné že všichni jezdí sem a tam.No a aby toho nebylo málo tak i místní kemp u továrny vzala voda. Rychlou sprchu, převléci a hurá do města protože přestalo pršet Hlad říká honem do hospůdky a tak po chvilce usedáme v místní, fakt dobré pizzerii. Já pizzu, Markét salát který prý nechtěla. No chtěla či nechtěla to už se nedovíme, měla chuť na jinej a mluvila o jiném. No, prej byl dobrej. A tak po nasycení,vypití vínka a piva, které mě po tom dni pěkně zmohlo hurá na prozkoumání města.

Město je nádherné a tak si ho dáváme křížem krážem a přemýšlíme o tom zda je hezčí ve dne a nebo v noci. Prolézáme uličkama, kocháme se pohledem z vyhlídek a pro velký úspěch nabíráme opačný směr k penzionu. No co alespoň jsem se pěkně prošly. No konečně, vycházíme schody u vchodu a těšíme se do postele kde přemýšlíme co zítra.

Ráno nás vítá zamračená obloha. Nu což, uvidíme za chvilku a tak usedáme k malé snídani. Po pár krajíčkách chleba a kafíčku jdeme balit. Dohodli jsme se, že si koupíme pláštěnky a holinky :-), sucho je sucho. Takže ještě procházka k větnamcovi a už jak dva gumáci razíme na Lipno.

Po cestě se to trochu vyjasňuje a mě začíná v tom igelitu bejt pěkně vedro, v té chvíly ani netuším, že si jí za pár km zase navlíknu. Ve Frymburku tankuji a dáváme se do řeči s dědou který na své staré krásné jawě 350 brázdí jižní čechy. Loučíme se a razíme dál. Mrkneme na pláž a přívoz. Markét chce vidět marinu, ale pro pokročilou hodinu to zamítáme a míříme podél nádrže směrem na Volary. Chtěl bych ještě překročit hranice ale ani tento nápad na úkor času neprošel a tak alespoň v rychlosti navštívíme dolní portál Schwarzenberského plavebního kanálu a hurá dál. Příjezd, příroda a i horní portál který vidíme pouze na obrázku je nádherný, chtělo by to více času.

Z Volar už nudnou cestou na chalupu kde musíme počochnit malého Jendu. Zde po cestě začíná pršet a objevuje se další závada v podobě upadlého šroubu na hlavním stojanu. V rychlosti svážu a zadrátuju tím vším co je po ruce a hurá dál. Najednou se mi zdá, že skůtr nějak netáhne, no co musí vydržet. Ještě jedno tankování, baketka,pití a už vidím naši chaloupku. Zde dávám rozborku a sborku, vše vyčistím poutahuju atd. Najednou je tma,spousta hodin a nás čeká ještě asi 80km dom. Rychle se rozloučit, nabalit něco teplého na sebe a hurá ku Praze. To bych nebyl já a tak si po cestě dáváme soutěž kdo dříve uvidí otevřenou benzínku neb ukazatel stavu paliva ukazuje nic. No co budu nalhávat, byl to zážitek, protože otevřená benzínka byla až před Berounem. S radostí jí vítám a dávám plnou 4litry :-), zajímave to tam musel ještě asi litr bejt hm. Malou sladkost a honem dom kam dorážíme něco pře půlnocí.

Co na závěr : myslím, že velice povedený výlet. Najeto 490km, 5x tankováno,spotřeba cca 3,2 l , 3 závady. Musím pochválit Markétu, že konečně semnou někam vyrazila a také čínské soudruhy, že tenhle kousek zatim drží.

Uvidíme co bude příště, ahoj a plazením vpřed