Den se dnem se sešel a tak jsme se řekli s Honzou, že bychom mohli podniknout nějaký ten výlet. Já jsem tuto výzvu přijal, jelikož jsem si týden před tím konečně dal do kupy motorku, porouchanou z dovolené, a potřeboval jsem ji zajet. A tak jsme se dohodli na sobotním dni, který sliboval krásné počasí.

Je sobota ráno a počasáři skutečně nelhali a venku je přímo famózně. Sraz byl stanoven na desátou dopolední na Suchdole. Bendísek zase přijel trochu později ( B:ha za 10min 10 ) a tak jsme po nezbytných procedurách vyjeli kolem půl jedenácté směr sever a to konkrétně do Hřenska. Cestu jsme si chtěli urychlit po dálnici, ale to se nějak zavrhlo a tak jsme si užívali jízdu po menších či větších vesničkách. Což znamená Kralupy, Velvary, Roudnice a Lovosice. V Lovosicích si dáváme pauzu a bereme pohonné hmoty. Poté pokračujeme směr Ústí a pak směr čára a tudíž Hřensko. Zde se ani nějak nezdržujeme a projíždíme skalnatou krajinou zdejší přírody. Při další zastávce v Krásné Lípě zjišťujeme, že nám nějak vázne dokumentace našeho výletu. Prostě jen jedeme a nefotíme. Tak to hned napravujeme a přemýšlíme kam to pojedeme dál.

Honza dostává nápad a tak nabíráme směr na Jiřetín pod Jedlovou, kde Honzík jako malé děcko pobýval. Nad touto vesničkou se tyčí Křížová hora (563m) a k ní vedoucí křížová cesta. Zapíchli jsme motorky do trávy na úpatí vršku a šli to okouknout. Jestli si myslíte, že zůstalo jen u okukování, tak se mýlí. Vydali jsme se dobýt vrchol v plné polní. Několikrát po cestě jsme se ujišťovali zda to dáme. Dali! Doslova jsme se na vrchol doplazili mokrý jak myši. Okoukli jsme kapli, udělali foto, osvěžili se u místního pramenu ( B:fakt dobrá ) a po krátké pauze jsme šupajdili dolů. Dole nastává můj kritický okamžik dne. Musím se s motorkou otočit na místní cestě, která svým složením odpovídala spíše endurovým motorkám ( B:nechceš pomoci ). Po větší přidání plynu mi šlo zadní kolo do lehkého smyku, což mě ale rozhodilo a následovalo školácké zavření řídítek a jelikož jsem promáchl nohou tak i pád ( roztáhl krovky ) Naštěstí při mě stáli všichni svatí, kteří na mě hleděli za svatého místa a mě ani motorce se nic nestalo. Po pádu zůstali na kapotě jen dva vrypy jako vzpomínka.

No nic jede se dál. Popojeli jsme asi 4 kilometry a už zase stavíme a jdeme se podívat na zříceninu hradu Tolštejn. To znamená zase perná cesta v kombinézách až na vrchol na vyhlídku. No kdyby mě postavili na náměstí, tak jsem klidně mohl nahradit fontánu, jak ze mě lilo. Ale výhled na okolní krajinu stál určitě za to. Poté se vracíme k motorkám a jedeme se najíst do hospůdky, kterou jsme po cestě míjeli.

Po pozdním obědě a následující siestě, nabíráme směr na Prahu. Konkrétně pak přes Nový bor, Českou lípu a poté uhýbáme na Úštěk. Jedeme po vedlejších komunikacích a užíváme si jízdu po relativně hezké a klikaté vozovce. Cesta nás zavedla do centra Roudnice nad Labem. Asi jsem tu nikdy nebyl, je to opravdu hezké město. Za městem si dáváme na benzínce občerstvovací pauzu a hodnotíme ujeté kilometry. Zpáteční cestou projíždíme stejnou jako ráno, tudíž Velvary, Kralupy a v Horoměricích si dáváme sbohem a jedeme do svých domovů.

Závěrem musím podotknout, že až na mé kaskadérské extempore, to byl povedený výlet s 300 ujetými kilometry ( B:to byl ) No uvidíme co zase pana Bendu příště napadne.
Lukáš