Prolog

Přátelé, kamarádi

úderem páteční brzké ranní hodiny začíná naše letošní velká expedice Frabenel. Pro ty, kteří  netuší co znanemá název naší expedice malé vysvětlení. Hodláme navštívit během 14 dnů, krom našich nejbližších sousedů, především zemi zaslíbenou sýrům a vínu,  poté zemi plnou tulipánů a dřeváků, další cestou pak zemi piva a pralinek a jako třešničku na dortu Lucembursko (na to jsem přirovnání nenašel). Doufáme, že nám bude přát štěstí i počasí. Držte nám palce a my slibujeme, že jakmile bude možnost připojení na internet, ihned Vám budeme sdělovat novinky z cest.

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

První den

Vážení a milý,

konečně jsme se dostali na internet a tak mužeme sdělit nějaké informace z cesty.
Takže první den, ráno odjezd v šest hodin směr Rozvadov. Neskutečná zima,ale jedeme. Hodinu rozmrzáme u Meka. Pak valíme dál. Už je tepleji, ale máme jiný problém. Začalo neskutečně pršet. Takže na sebe bereme nepromoky. Valíme dál přes Neměcko. Ubytování jsme našli až kolem osmé hodiny. Najeto 680 km.

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Druhý den

Ráno se budíme relativně v čas a jedeme do Lucemburska.

Prohlídka hlavního města a pak dál směr Francie, konkrétně Remeš. Jedeme na obhlídku katedrály. Mazec. Už se nachýlila pozdní odpolední hodina a tak začínáme hledat ubytování. No nebudu vás napínat byla to fuška. Jeden hotel drahej, druhej obsazenej. Když jsme našli kemp, tak tam byla velká oslava a bylo nám sděleno, že se nevyspíme. No hledali jsme až do desáté hodiny. Našli jsme kemp, ale obsluha nikde a tak se ubytováváme sami. Bydlíme skoro až v jedenáct. Výborný den.

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Třetí den

Ráno vstáváme po osmé hodině, majiteli platíme za noci obsazený flek a hurá směr Paříž.

Plán je jasný. Dojet a najít ubytko. Dojeli jsme, ale najít ubytování je naším letošním hobby. Sjezdili jsme snad celou Paříž. Všechno drahý jako pes. Propadáme panice. Zastavujeme u Meka, protože je tam wi-fi. Moc jsme nepochodili. Našli jsme kemp o rozloze Prahy, narvaný k prasknutí. Využíváme toho, že tu mají počítače a Honza nachazí na severu města hotel Ibis s akční cenou. Našli jsme, ale akce se nekonná. Po další hodině máme konečně kde složit hlavu. Bylíme asi kolem deváté. Najeto opravdu vydatných 200 kilometru.

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Čtvrtý den

Dnes jasný cíl, kulturně se vzdělat.

Bereme motorky a hurá do města. První styčný bod je Eifelovka. Takovou frontu jsme v životě neviděli. Jdeme dál do Lucemburské zahrady. Odtud ke katedrále Notredam. Pak se motáme dál uličkami až k Louvru. Tady je sice fronta menší, ale pořád tak na pul dne. Takže se naše krok stáčí k místu, kde máme zaparkované stroje. Pak na nákup a na hotel, trochu pobalit neb zítra se jede dál.

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Pátý den

Pakujeme motorky kolem pul desáté a jdeme dobýtvat město v plné polní.

Musíme přes něj, abychom se dostali na západní cíp města. Kdo nejezdil po Paříži, ví prd co je to provoz. Tady je to mazec. Pádíme dál na západ. Máme stanovený cíl, dojet na pul cesty k Brestu. Už jsme skoro v cíli a tak nám je nadělen další slejváček. Asi abychom se nenudili. Ubytováváme se v hotelové síti F1. Trochu zapasíme s automatem, který je tu u vchodu. Poté se dovídáme, že to nefunguje. Ujímá se nás obsluha recepce a za chvíli bydlíme. Najeto 280 kilometru.

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Šestý den

Večer jsme se dohodli,že nemá cenu jet na západní výběžek do Brestu, jak jsme puvodně plánovali a tak z Fougrese valíme na sever.

Máme za cíl dobýt město Cherboug-Octeville okolo pobřeží. Kopírujeme jej opravdu statečně. Jsou tu jen vesničky malé až nijaké. Zmiňuji se proto, že se mi rozsvítila rezerva a já po ujetí pár kilometru vidím benzinku. Honza hlásí, ješte ne. To má za následek, že mu po 30 kilometrech došel benzín a tak z pet flašky a přepadové hadičky děláme provizorní čerpací stanici a sosáme muj zbytek benzínu. no do města jsme dojeli a ubytovali se v kempu. najeto 303 km.

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Sedmý den

V noci jsme slyšeli dopadající kapky na náš stan. Ráno nás vítá zamračenou oblohou.

Balíme svižně, protože mraky hrozí kapkami každou chvíli. Při ubytovávání se, jsme neplatili a tak se toho trendu držíme i ráno a ujíždíme bez placení. Jedeme po stopách dobývání Normandie. První zastávka u pobřeží s bunkry. Jen co slezeme z motorek prší. Jedeme dál k památníku amerických vojáku, kteří zde padli. Areál hřbitova je obrovský a když človek vidí řady bílých křížu, má uvnitř divný pocit. Opět se při prohlídce spouští liják. Končíme prohlídku a za občasné spršky dojiždíme do města Cabourg. Ubytováváme se v malém hotýlku, kde dostáváme jako welcome drink panáka Calvadosu. Šli jsme se cournout do města, při čemž jsme obligátně zmokli. Pak už jen spinkat. Najeto 196 km.

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Osmý den

Ráno nás vítá jak je naším zvykem zamračená obloha. Nic se nedá dělat popojet musíme.

Moc daleko to nebylo. Hned u výjezdu z hotelu koukám na prázdnou Honzovu zadní pneumatiku. Tak jedeme na benzínku a kupujeme antipich a zkoušíme zalátat dirku po kamínku. Guma drží a tak jedeme dál. První styčný bod je město Le Havre. Pak opět cesta po pobřeží s občasnou zastávkou u moře. I počasí přeje. Guma drží a tak nálada je dobrá. Zlom opět nastal před cílovým městem Dieppe. Posledních pár kilometru se totiž honíme s bouřkovými mraky, které nás před městem dohnali a spláchli. Zastavujeme u hotelu F1 a vzdáme se. Nálada je na nule. Proč my! Tak další info z cest zase později.

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Devátý den

Predem se omlouvam, ze pisi bez carek a hacku. Jsme v hotelu na internetu a zde v Nemecku neznaji takove veci.

Rano se budime v pul osme, protoze Honza naplanoval dlouhou cestu, tak musime vcas vstat. Jelikoz on planoval cestu, tak ja jen slepe ctu z navigace a jedu. Opoustime definitivne Francii a mirime do Belgie. Jako vzdy sebou tahne mraky, ktere nas pro zabavu obcas zkropi. Cesta vede pres Lille do Brusselu. Tam se jako vzdy snazime najit ubytovani. Hledame hotel F1. Ten se vsak zmenil na Etap a je drahy. Takze premyslime co dal a Honza trva na tom, ze chce videt Atomium, ktere stacil prekrtit na Imodium. To jsme nasli, ale hledani ubytka nas zdrzelo a tak uz maji zavreno. Tak nam nezbyva nez si radne okouknout zvenku. Pak uz jen nastavujeme smer kemp a jdeme bydlet. V kempu nam bylo receno, ze jestli budeme turovat motorky po desate, tak pujdeme umyvat toalety. Dame si mistni pivka a jdeme do hajan.

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Desátý den

Rano po otevreni stanu nas opet vita oblacna obloha, ale neni to tak hrozne a tak pakujeme a vyrazime smer Nizozemi.

Zapomel jsem rict, ze jsme radi, ze opoustime Belgii. Jsou tu hrozny silnice a opravdu tupy ridici. Tak to jen na okraj. padime tedy ku Nizozemi. Obcas na nas dopadaji kapky deste, pry aby jsme si nemysleli. Krajina se zacina rovnat a my jsme ani nepostrehli, ze jsme jiz za carou. Dorazime k tunelu, ktery nas dopravi pod morem na dalsi jakoby ostrovek Holandska. Vsuvka – montujeme pujcenou rozdvojku na nabijeni – Honzo nefunguje. No nic. Padime dal okolo more na sever. Je to sice placka,ale je to uchvatne. Zastavujeme az v De Haagu na benzince a tankujeme hladove holky. I my si davame oraz pri kterem zjistujeme, ze Honza ma vytahany retez jak gumu od trenek. Takze naradi ven a opravujeme. Jelikoz je malo hodin, tak cestu natahujeme az do Amsterdamu.  Tam se ubytovavame jako obvykle v F1 (nejhorsi ze vsech) a vyrazime do centra. jestli nekdo chcete kolo, tak vyrazte sem. To je neuveritelne, co se tu deje. Ale mesto krasne. Pak uz je obvykly vecerni piknik a do hajan. Najeto 400km

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Jedenáctý den

Rano si davame budicek v obvykly cas, tudiz okolo osme, pakujeme a vyrazime najet nejake ty kilometry.

Mirime stale na sever, abychom si projeli asi nejdelsi hraz v zivote. No reknete, kdo z vas se projel po hrazi, ktera ma kolem 30 kilometru. Je to monstr stavba. Takze dalsi bod splnen a my mirime na nemecke hranice. Ty prekonavame vcelku brzo a padime dal. Proc uz Nemecko, ptate se, protoze jsme trochu omezeni vydrzi Honzovi zadni pneumatiky. V navodu psal 10 az 15 km na antipichu, my mame 1000km. Takze si to valime pres Nemec k nam. Ke konci cesty, do cile nam zbyva asi 80 km, tankujeme v Paderbornu na Shellce. Honza vyhlasuje pauzu a odjizdi od stojanu. V tu chvili se mi naskytuje pohled nevydany. Pada mu helma ze zrcatka a z me nepochopitelneho duvodu pousti riditka chtice ji zachranit. No nezachranil, ba co vic prastil sebou jak siroky tak dlouhy. Zachvat smichu z obou stran vypuka ve velkem. Vyprostuji Honzu z pod motorky a stavime ji na kola. Ridic neposkozen a motorka ma lehke ujmy, jak by se dalo cekat. Ovsem po chvili nastava problem. Brzdova packa sla do vecnych lovist. Takze mily Bendisek je nucen, aspon pro zatim, dojet do cile dnesniho dne pouze na zadni. No bude to jeste prca. Ubytko opet jako obvykle v F1 (nejlevnejsi a udrzovany). Nakup a odpocinek. Najeto 460 km.

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Dvanáctý den

Přátelé a kamarádi,

naše putování se přiblížilo ke konci. Ráno se budíme s plány dobýt domov. Chtěli jsme ještě před odjezdem navštívit prodejnu s motodoplňky, abychom opatřili Honzovi ulomenou páčku. Honza však ráno velí, že to domů doplácá a tak se jede. Ono vcelku není o čem psát. Prostě jsme ukrajovali kilometry tak, jak nám bolavé zadnice dovolili. Po cestě jsme jen kontrolovali zadní klečko Honzovi mazlinky a ptali se, zda-li to vydrží. Guma se pochlapila a v sedm hodin zastavujeme u mého domova. Takže všechno v pořádku.

Co řícti závěrem. Děkujeme všem těm, kteří se zajímali o naší cestu a drželi nám palce. Podrobnější cestopis, doplněný o fotodokumentaci i video, dodáme co nejdříve. Ještě jednou děkujeme.