Na začátku června mě přepadala myšlenka, což takhle vyrazit na více než jednodenní výlet. Ideální příležitost se skrývala v prvním týdnu července kdy, jak jistě všichni moc dobře víte, se nachází významné státní svátky, které letos vyšly na čtvrtek a pátek. Slovo dalo slovo a začalo veliké a dobrodružné hledání lokality. Cesta do zahraničí byla odmítnuta mou osobou, jelikož nevlastním požadované doklady, a tak nám zbyla naše stará dobrá republika. No ale kam zapíchnout prst. Po krátké úvaze jsme se dohodli s Bendisem, že by to měla být Morava, kterou ještě nemáme zmapovanou.

První byla úvaha jet někam na sever, ale pak se naše myšlenky stočili na jih a u toho jsme zůstali. Tak trochu jsem si prosadil Lednici, kam jsem se chtěl vždy podívat kvůli zámku a jeho okolí. Takže na lokalitě jsme se dohodli a začala anabáze se sháněním ubytování. Záhy jsme se dozvěděli, že jsem blázni shánět ubytování necelý měsíc předem a ještě na svátky. Ale dobrá věc se podařila a Bendisovi se povedlo sehnat penzion zvaný Onyx, kde měli ještě volno, sice jen do pátku, ale bylo. Termín byl tedy stanoven na 3. – 6.července. Začali nám lehké přípravy na náš výlet, do které jsem zahrnuli utajení cíle naší cesty před Bendisovou drahou polovičkou. Bohužel část informací pronikla na povrch díky ukecanému příbuzenstvu, ale přesný cíl pro ni stále zůstal záhadou. Jediná tajenka, kterou jsme nemohli rozluštit bylo počasí. Já jako soukromá meteorologická stanice jsem nám nedával valné vyhlídky, ale stále jsem doufali. Čas odjezdu se přiblížil a tak jsme se už ne mohli dočkat.

3.7. – První den
Sraz byl naplánován na osmou hodin na benzínce Agip na začátku brněnské dálnice. Jelikož moje podvědomí pracovalo na plné obrátky, oči jsem mi otevřeli již v pět hodin ráno. Ano má oblíbená cestovní horečka byla zde. Špatnou náladu z brzkého probuzení mi vylepšil pohled z okna. Svítí sluníčko. No nic přijatelném čase jsem se vypravil na cestu. Jako vždy, jak je pravidlem u mé osoby, jsem byl v místě srazu dřív. Po delší době čekání na zbytek naší malé skupiny, mě zazvonil telefon. Bendis mě sdělil sladké tajemství, že jim u strahovského tunelu došel benzín a musím ještě chvíli vydržet. První moje myšlenka byla „to nám to pěkně začíná!“. Ale sranda musí být. Tak jsme se po delší době sešli a vyrazili vstříc novým zážitkům. A bych nezapomněl kdo vůbec jel. Takže má osoba Lukáš na stroji Suzuki GSX 600 F a Yamaha YZF R6 vezoucí Honzu „Bendis“ a Markétu „Miňonku“. Cestu jsme si stanovili jen tak zhruba, takže jsme nabrali směr Brno a poté po E55 směr Tábor. Počasí nám přálo a tak cesta ubíhala v pohodě. První pauza byla u Soběslavi, kde jsem zjistili, že jsme Miňonku totálně zamotali a už zase neví kam vůbec jedeme. Dohodli jsme se s Bendisem, že se odchýlíme z trasy a podíváme se do Telče. Z Telče jsme pokračovali směr Znojmo, kde nás Markéta na vedla do jedné restaurace, kde jsme si dali pauzu a výborný pozdní oběd. Po odpolední siestě pokračovala naše cesta dál k našemu cíly. Zde nastali trochu problémy s navigací a naše alergie na značku MIKULOV, která nás provázela po celou dobu. No problémy se vyřešili na před námi se objevila popisná cedule Lednice a naše srdce zaplesali i Miňu se konečně dozvěděla kam jedeme. Po obhlédnutí našeho nového domova, vybalení věcí a osvěžující sprše jsme vyrazili hledat ten pověstný zámek a park. Chvilku nám to trvalo! Po rekognoskaci budovy zámku a části jeho rozlehlého parku jsme přistáli v místní restauraci na večeři. Poté jsme se přesunuli do areálu penzionu, kde jsme ještě chvilku poseděli u džbánku vína, já coca-coly, jsme šli na kutě.

4.7. Druhý den
Středeční ráno nás uvítalo zataženou a uplakanou oblohou. Po vykopání z postelí jsme si došli na snídani a po vyhodnocení počasové situace jsme vyrazili na zevrubný průzkum zámku. Zaplatili jsem si první vyhlídkový okruh, který trval asi 40 minut. Na začátku jsme byli upozorněni, že v celém objektu je zákaz fotografování, což bylo něco pro Bendise a já jako opičák se začal fotit též. Po prohlídce útrob zámku jsme vyrazili pěšmo na druhý konec rozsáhlého parku podívat se na další památku, což byl lednický minaret. K němu jsem dorazili po ujití cca 3 kilometrů. S lehkým vysílení jsme začali zdolávat 302 schodů lednického minaretu, aby se nám naskytl výhled z jeho vrcholu. Ten byl úchvatný, hlavně z důvodu momentální rekonstrukce byl krásně zastíněn trubkami lešení a ochranné sítě. A za to vybírají 20 Kč vstupné. Zloději! Po seběhnutí 302 schodů opačným směrem, jsme se též opačným směrem vydali zpět k zámku. Musím podotknout, že opačná strana je mnohem kratší. Po navrácení se k výchozímu bodu, jsem se vydali na obhlídku místního skleníku, kde se mistr Bendis vyřádil s focením detailů kytiček. Po návratu na ubikaci jsme se pokoušeli spravit Bendisovo mírně kulhající zpětné zrcátko u jeho stroje. Po hodinové marné snaze jsem usoudil, že tomu pomůže buď sekundové lepidlo a nebo svěcená voda. Zkusili jsme první alternativu, kterou jsme odložili na druhý den. Po obligátní večeři, jsme opět zasedli ke džbánku vína a objednanému sýrovému prkénku. Příjemné posezení jsme si zpestřovali lovení místních much. Všechny to přežili, jen Markéta při snaze ulovit jednu z nich nemilosrdným úderem vidličkou zpečetila život jednu z rajčat na přineseném dřevěném podnosu. Všichni jsme jej oplakali slzami smíchu. Pak už zase dobrou noc a sladké sny.

5.7. Třetí den
Počasí po našem probuzení neslibovalo zrovna ideální podmínky pro výlet na moto, ale vedoucí naší skupiny Bendis zavelel, že se jede a tak se jelo. Jak už jsem předeslal museli jsme ještě zalepit to jeho nešťastné zrcátko. Oblékli jsem se na lehko, bez kombinéz, však teple a nepromokavě, jelikož ten den o přeháňky skutečně nouze nebyla, vyrazili jsme. Kam že jsme to vlastně jeli? Na již v Praze plánovanou návštěvu Blanska a jeho jeskyní.Napojili jsme se na dálnici směr Brno a upalovali jsme co nám převody a vítr dovolili. Mimochodem vítr byl šílený. Tímto bych chtěl znovu politovat Miňonku, která za zalehlým Bendisem ve 180 opravdu trpěla, ale přetrpěla. Při mezipřistání v Brně jsem zjistil, že Bendisově zrcátku už opravdu pomůže jen svěcená voda. Nevydrželo! No život jde dál a tak i naše cesta do blanenské krajiny. Po cestě jsme narazili na krásný úsek několika nádherných zatáček, ale k naším smůle pršelo, takže bylo po závodění. Při příjezdu na hlídané parkoviště jsme na recepci zjistili, že vstupenky do punkevní jeskyně, kvůli které jsme sem jeli, jsou vyprodané. I přesto jsme vyrazili směr jeskyně a Macocha.Po cestě nastala u naší vrzající Markéty menší krize, už ani nevím proč. Proč říkám vrzající?Je jí nové moto boty jsou opatřeny kloubem kotníku, který neskutečně vrže. No trošku nám dělala ostudu, nic ve zlým. Po příchodu k ústí punkevní jeskyně se Bendis zdravě naštval a šel se pozeptat na místní prodejnu vstupenek zda-li není možné zakoupit ještě nějaké. Náš agitátor roty uspěl a koupil.Jelikož jsme měli ještě spoustu času, vydala se naše trojka na kukačku a vrchol Macochy.Po projetí se místní lanovkou nahoru a dolů, jsme šli vyčkávat na začátek naší vysněné prohlídky. Nečekali jsme dlouho a pustili se prozkoumávat podzemí. Bendis opět fotil jako protržený,ale musel laborovat z bateriemi jeho fotoaparátu. Po projití suché části exkurze nás čekala vyjížďka po podzemní části protékající řeky Punkvy. Prostě pohádka a výborný a vtipný výklad lodivoda. Shodli jsme se, že by to mohlo být klidně delší. Po vrácení se na povrch a kupodivu i na sluníčko jsme se vydali zpět na parkoviště k našim strojům. Po cestě zpět do našeho letního sídla jsme si udělali zajížďku do námi oblíbeného Mikulova. Ono vlastně těch zajížděk bylo více díky bludičce Bendisovi, ale to jen tak mezi řečí. Večer proběhla obligátní večeře ke které si konečně Markéta objednala vysněného pstruha a pak bez vínka hurá na kutě. A zítra už domů. Toto uteklo!

6..7. Čtvrtý den
Dobré poslední ráno, ven s postelí a jde se na snídani. Po snídani jsme si šli nechat vystavit účet a pak zabalit, naložit bágly na motorky a sbohem Lednice vracíme se do Prahy. Počasí se moc nezměnilo, akorát vítr přidal na své intenzitě. Čím blíž k Praze, tím lepší počasí, to bych se kous. Ale nebudu předbíhat. Po cestě zpět k naší matičce Praze, jsme podnikli návštěvu v Dukovanech za Honzovou maminkou, kde proběhla kávička. A poté jsme se ubírali cestou necestou domů. Až na Bendisův málem výlet do lesa, když mu to „ucáklo“ na štěrku a na to že mu málem zase došel benzín, se po trase nic nestalo a my se zdárně dostali domů

Co říci závěrem? Byl to hezký výlet, vcelku jsme se zrelaxovali (hlavně psychicky) a to byl účel. Ujeli jsme cca 1000 kilometrů a utratili asi 6000 Kč. Příští rok bych aspoň co se týče mé osoby podnikl výlet na Slovensko. Uvidíme. Takže sportu zdar a motorismu zvlášť.
Lukáš