Tento víkend jsme začali plánovat již po návratu z výletu do Jeseníků. Bohužel domluvit víkend, který mají všichni volno, byl problém a tak volba padla na tento víkend. Jen s naštvaným výrazem jsme sledovali, jak nám ubíhají krásné a slunečné volné dny a modlili se, aby i ten náš zvolený byl takový. Datum byl zvolen a místo též. Volba padla na Hřensko. Honza zajistil bydlení v soukromé chatě a tak se obeslali potencionální účastníky. Veškeré náležitosti jsme tedy vyřídili a můžeme vyrazit.

1.den-pátek

Sraz byl naplánován na čtvrtou hodinu odpolední na Suchodole. Kupodivu, i přes nějaké ty dohady o účasti, se všichni scházíme včas. Takže s lehkým zpožděním vyrážíme ve složení Bendis s Markétou, Víťa bez kafe (protože jsem mu ho nechtěně vylil), Karlos s batohem a já s válcem směr sever. Jedeme přes Kralupy a Velvary do Lovosic, kde si dáváme první pauzu a Víťa vytoužené kafe. Dále pak podle řeky do Děčína. Z Děčína nabíráme trochu jiný směr, než jsme chtěli, ale po jednom otočení se, cílovou vesnici Janov nacházíme. Pak nastává hledání pronajaté chaty. Honza volá paní domácí, ale kvůli špatnému signálu se dozvídá jen, že je tam nová asfaltka. Takže pomalu projíždíme Janovem a hledáme. Vesnici jsme projeli a tak se v lese otáčíme a jedeme zpátky. Na jedné křižovatce zastavujeme a pokoušíme se znovu telefonovat. Bez úspěchu a tak už se zoufalosti vyvoláme jméno paní domácí do éteru. A světe div se, po třetí zavolání u nás zastavuje auto a paní se ptá, zda nehledáme chatu Janov. Takže stačí jen dojet na konec silničky, u které stojíme a už jsme doma.

Parkujeme motorky a ubytováváme se. Rychlý průzkum chalupy, převléknutí do civilu a jdeme hledat nějakou hospodu. Jelikož je tma a k našemu bydlení nevede osvětlení, tak si bereme svítilnu, která se jistě bude hodit. Šlapeme skrz vesnici a koukáme, kde se najíst. Na jakémsi náměstí potkáváme dvě holky, na které Honza hlásí a zjišťuje, jak se jmenují. Odpověď od jedné zní Bobek a tak se ptáme Bobka, kde se tu dá najíst. Posílá nás dolů z kopce do Penzionu Pastis.

Takže zasedáme ke stolu a necháváme se obsluhovat ráznou paní hospodskou. Objednáváme si jídlo a na mou prosbu, že chci svíčkovou bez terče, nechápavě odpovídá: „Bez čeho?“. Tak jí to vysvětluji a ona svérázně odvětí „aha bez toho bordelu!“. Tak se všichni bavíme. Během jídla plánujeme sobotní pochod. Pak přichází na placení. Paní vrchní usedá k nám na volné místo s lístkem a dvěma kalkulačkami. Koukáme trochu nechápavě, ale hned dostáváme vysvětlení, že když je něčeho víc kusů, tak si to na té druhé vydělí. Ale zádrhel nastává záhy, protože druhý počítací stroj je na solární pohon a v restauraci tolik světla není. S pomocí přihází Bendis, protože se vytasí s půjčenou svítilnou a zajišťuje s její pomocí chod stroje. No sranda musí být. Ještě se během počítání dozvídáme, že Bobek, který nás jsem poslal, je ve skutečnosti její dcera. To jsou věci. S plnými žaludky se vracíme zpět na ubikaci, kde ještě chvilku kecáme a pak už hurá do hajan.

2.den-sobota

Ráno jako vždy jsem první na nohách a tak v osm hodin probouzím zbylé osazenstvo chalupy, abychom vyrazili včas. Takže probíhá snídaně a vyndavání ospalků. Světe div se, my opravdu v devět vyrážíme. První kroky vedou do místního konzumu, kde si kupujeme občerstvení na túru a zakupujeme buřty na večer. Ty si zde necháváme v úschově a vyzvedneme si je cestou zpátky. Takže teď začíná naše putování po Hřensku. Vyrážíme po žluté a cesta nás vede podél místního golfového hřiště. Kdyby jenom podél. Ona se po nějaké době stáčí a vede nás i přes něj. Takže se přes green na dvacáté jamce dostáváme do lesa, kde to už vypadá jako turistická cesta. Takže šlapeme a drbeme o blbostech. Cesta nás vede táhlým kopcem dolů do údolí, kudy teče řeka Kamenice. Odtud šlapeme pěkným kopcem nahoru do vesničky Mezná. Stále jdeme po žluté až k silnici a pak opět stoupáme, tentokrát po červené, směr Pravčická brána. Po pár ušlých kilometrech do kopce stojíme u tohoto přírodního úkazu. Ještě nám zbývá vyšlápnout metrů do prudkého kopce. Šlapeme s vidinou hospody a občerstvení.

Tato vidina se nám rychle rozplývá, jelikož vstup do prostoru brány je zpoplatněn 75 korunami, což by nám tolik nevadilo, ale hospody je tím pádem zpoplatněna též a to se nám opravdu platit nechce. Takže s kyselými obličeji scházíme opět dolů a pokračujeme dál po červené stezce. Odtud nám zbývá šest kilometrů k nejbližší civilizaci a snad i hospodě. A tak brázdíme místní terén s rychlostí blesku. Hurá už jsme tu. Jé, hospoda. S úlevou usedáme ke stolu a od číšnice dostáváme informaci, že si na jídlo počkáme hodinu až dvě. Proč my! Tak si dáváme jen pití a jdeme pryč. Lehké doplnění energie probíhá u stánku s hod dogy. Takže jedeme dupat do vedlejší vesnice Mezná. Hned za posledním domem vesnice slyším známý zvuk. Autobus jede! Super aspoň něco se podařilo a tak si přesun do Mezné usnadňujeme hromadou dopravou.

V Mezné jsme coby dup a hurá do hospody. Je tu taky rušno, ale už méně. Takže zasedáme ke stolu a začíná sranda, protože číšník, který nás obsluhuje, je opravdu šílený kolík. Nedá se to takhle popsat, to se musí zažít. Všem do všeho nabízí rum. Necháváme si poradit, co si dát abychom dlouho nečekali. Jídlo je tu opravdu rychle. Za chvilku je tu číšník zase a třímá černé pivo. „Nechcete někdo? Já ho musím udat“. Tak ho udal o dva stoly dál. Honza skoro vylízal talíř, což opět Kolík komentoval a Bendis mu odvětil, že rád líže. Markéty talíř opravdu vylízal a vrátil úplně čistý. „To je nechutný „ odvětil pikolík. Za chvíli je tu s talířem od ovocných knedlíků a nabízí Honzovi, jestli to nechce dojet. Místo malého piva, které si objednal Karel, dostává velké se slovy: „přece se nebudu obtěžovat s malým“. Markéta dostala místo kafe taky pivo, které nakonec pokořil Víťa. Když si Víťa objednal kafe, tak jej dostal se slovy: „trochu jsem ti to vylepšil, ale pšššt“. No dal mu tam rum. No prostě prča jako hrom. Museli jsme se s ním vyfotit. Klobouk dolů a náš obdiv mu patří po zásluze.

No nic je čas seběhnout cestu, kterou jsme šlapali dopoledne a podle řeky se dostat do přístaviště lodiček, s jejíž pomocí se chceme dostat do Hřenska. Na loďku jsme čekali asi půl hodiny, jelikož zájem je veliký. Opravdu to stojí za to. Proplouváme mezi skalami za vtipného povídání lodivoda. Kdyby tu nebyli ostatní nebo byli všichni potichu, tak by tu byl opravdu božský klid. Po asi dvacetiminutové jízdě vystupujeme na břeh a pokračujeme podle řeky až do Hřenska. To už je vlastně skoro konec našeho putování. Teď nám zbývá je vyjít asi tří kilometrový kopec do Janova. Po té porci kilometrů co jsme doposud ušli, je to opravdu zabijácká cesta.

Asi po hodině dobýváme zcela dobití vrchol a jdeme si vyzvednout buřty a něco ještě pokoupit. Pak jen seběhnout kopec dolů k chatě a dát si zasloužený odpočinek. Markétka nám připravila buřty na oheň a tak již za tmy opékáme a relaxujeme v přístřešku za praskání ohně. Byl to opravdu povedený výlet.

3.den-neděle

Ráno čekáme, že bude horší. Všichni vstávají, nohy sice bolí, ale nic drastického se neděje. Obloha hlásí zataženo a poprchává, tudíž nás čeká cesta v pláštěnkách. Takže snídáme a začínáme balit. Úderem desáté se otevírají dveře a vchází muž se slovy, že manželka nemůže a jde nás tedy vyprovodit on. Takže za jeho dohlížení nabalujeme motorky a valíme domů.

Cestu vzhledem k počasí upravujeme na přímější trasu. Vracíme se směrem na Děčín a jedeme po pravém břehu řeky. Projíždíme přes vesničky až do Brandýsa nad Labem, kde na benzínce dáváme pauzu a přesnídávku. Pak už se vracíme po cestě, kudy jsme jeli v pátek a končíme u Lídlu v Horoměřicích, kde se naše cesty rozcházejí. Takže děláme společné foto a rozjíždíme se k domovům.

Co říci závěrem. Myslím si, že to byl velmi povedený víkend. Počasí se nám naštěstí ukázalo svou přívětivější tvář, takže i z tohoto hlediska se zadařilo. Najeli jsme 280 kilometrů a naťapali asi 25 km. No těšíme se, co se zase upeče příště.