Tak jsme se rozhodli podniknout delší víkendový výlet a podívat se na Moravu, kterou moc zmapovanou nemáme. Myšlenka na výlet padla již na minulý týden, ale předpověď nebyla lákavá a tak jsme ho přesunuli o týden dál, jelikož počasí vypadalo lépe. No trochu se to nevyvedlo, ale to předbíhám. Stala se neuvěřitelná věc, protože Honza po 4 letech ukecal Markétu, aby jela s námi. Ještě se přidal Víťa z Příbrami. Ještě byla možnost rozšíření party o jednu motorku, ale ta se nakonec neuskutečnila.

Sobota

Takže sraz stanoven na osmou sobotní hodinu na první benzínce na dé jedenáctce. Já jsem zde obligátně dřív a tak netrpělivě vyhlížím další účastníky zájezdu. Po chvíli se objevují Bendisovci a za pár minut se přiřítil i Víťas. Ten kupodivu přijel sám, protože jeho drahá polovička nechtěla. Takže si předáváme informace, co a jak se bude dít a vyrážíme po dálnici na Hradec králové. Po dálnici nám cesta uběhla vcelku rychle. Doháníme mraky, které neslibují nic příjemného, což se potvrzuje na konci dálnice, která je mokrá. Nám to jako problém nepřipadá, ale je, jak po zastavení na benzínce zjišťujeme. Jelikož Markét dlouho nejela, tak nás ani nenapadlo, že bude mít úplně mokrá záda od vody, která lítá od zadního kola. Byla z toho chudinka celá špatná, tak jsme jí trochu osušili a navlékly do pláštěnky. No ještě že tak, protože následné kilometry ukázali naší prozíravost.

Z Hradce míříme směrem na Náchod. I když si Honza doma poctivě vypsal průjezdní body, tak zlehka bloudíme. Projíždíme Jaroměř, kde se koná hudební festival, tudíž jsou tu mraky lidí. Poté přes různé vesničky (když koukám do mapy, tak opravdu nevím kudy) se dostáváme do Olešnice v Orlických horách. Zde začínáme stoupat lesem na první větší kopec a taky konečně začíná nějaká zábava, protože najednou padla mlha, která by se skutečně dala krájet. Príma. Na kopci zastavujeme na parkovišti a usuzujeme, že konec hrdinství a navlékáme bundy. Při sjezdu do údolí mlha ustupuje a střídá jí lehké poprchávání. No to jsem zvědav, co bude dál.

Takže se hrneme k česko-polské hranici s cílem přejet čáru a pojezdit si trochu u severních sousedů. Přejíždíme hranici a jedeme po né zrovna skvělé silnici až po pár kilometrech dojíždíme na rozcestí, kde se opět ztrácíme. Chvilku marně koukáme do mapy a pak si vybíráme jednu z možných cest. Samozřejmě, že tu špatnou, což by až tak nevadilo, ale cesta jako taková. To po čem jsme jeli, se nedá definovat jako silnice.  Před takový povrchem by se i obrněné vozidlo rozklepalo jako malý ratlík. Opravdu marně jsme hledali aspoň jeden metr čtvereční souvislého asfaltu. No tankodrom hadr. Až už máme další rozcestí, tentokrát i místní mapou. Koukáme, dohadujeme se a opět vybíráme si nějaký směr a je to, kupodivu, zase špatně a tak se dostáváme na ten samý přechod, kudy jsme sem vjeli. No prostě prča.

No takže pokračujeme dál po cestě, kterou jsme opustili, a kopírujeme dál hranice, po české straně. Silnice se zlepšila asi o tisíc procent, ale o co lepší cesta, o to horší počasí. No prostě slejvák neuvěřitelný a samozřejmě všude les a nedá se kde zastavit. Takže zakousnutý do motorek jedeme dál. Pak nastala situace, které se všichni snaží vyhnout. Honza předjel na rovince dvě auta, Víťa jen jedno, a když se silnice trochu narovnala, jal se předjíždět i to druhé. Při tomto manévru projel velkou louži, která mu na stabilitě moc nepřidala, ale ustál to. Horší to bylo v následné zatáčce, do které nalítl moc rychle a byl vynesen na protější vyvýšený lesní břeh. Pád byl nevyhnutelný. Vzduchem letěla motorka i Víťa. Naštěstí než zastavím, tak je chlapec na nohách a zdá se v pohodě. Sesbíráme motorku a klidíme se ze silnice a během té doby přijíždí i Honza, který nám samozřejmě ujel. Motorka je dolámaná slušně, Víťa naštěstí míň. Takže děláme nutné úpravy, aby se na motorce dalo jet, a zkoušíme jí navrčet. Je to dobrý, vrčí. I déšť ustal a tak jedeme dál a hledáme benzínku s wapkou, protože na téhle kouli bahna se nedá moc dobře jet.

Benzínku jsme našli, ale v téhle části republiky neví, co je wapova mycí pumpa. Tak se hoch musel spokojit jen s kýblem vody. Takže omyto a tak můžeme pokračovat dál. Vzhledem k těmto událostem jsme nabrali směr na Lipovou lázeň, kde máme dohodnuté bydlení. Po cestě dostáváme opět trochu spršku, ale vzhledem k tomu, že jsme mokrý jak myši (kromě Markéty, která má pláštěnku), tak je nám to jedno. Ještě zkoušíme v Jeseníku najít benzínku s wapem, ale ani tady ne a tak jdeme hledat ubytko a to doslova, ale nacházíme.

Honza jde zjistit situaci a přichází s úsměvem: „je to taková ubytovna čtvrtý cenový a paní říkala, že to máme bez snídaně, protože nesehnala pekaře“. Nevadí, hlavně že máme kde složit hlavy. Tak si jdeme ubytovat, motorky do ohrady a sebe na pokoje. Rozložit mokré věci a hurá na jídlo. No jo, když není pekař, tak padá otázka „ vaříte večeře? „ dostáváme další nečekanou odpověď „ omlouvám se ale nevaříme“Super a tak se jdeme projít někam do restaurace. Po večeři zase zpátky na ubykaci a dokud je světlo, tak dokončit úpravy Víťovi motorky. Poté jdeme ještě na jedno do výčepu a u té příležitosti si dáváme partičku karet a hru v kostky,pan Bé vyhrál. Pak už jen do hajan.

Neděle

Ráno nás vítá svou lepší stránkou, tudíž svítí sluníčko, no, a když se vyvalíme ven, je i teplo. Takže nás snad dnes čekají jen samá pozitiva. Tak šup do sedel a na první benzínku na snídani. Pak nás Honza vede na vyhlídku na Čertovy kameny. Cesta nás z města vede lesem stále výš, až se před námi objevilo parkoviště u horské chaty. Parkujeme motorky a okolo chaty míříme na inzerované Kameny. Nějak jsem si je neuměl představit, když to vidím, tak se divím. Je to normální skála, kam vede upravená cesta. To znamená, že se v kombinézách škrábeme po kamenech za přidržování se okolo přidělaných řetězů. Pohled na nás je asi komický, protože se stáváme objekty focení ostatních turistů. Ale vrchol jsme dobili. Stálo to za to, výhled nádherný.

Takže přežít přesun dolů a šup na motorky a pádíme dál. A to směr na Šumperk přes Velké Losiny na Červenohorské sedlo do Karlovy Studánky (hezké to městečko). Tady si dáváme další větší pauzu a hodnotíme ujeté kilometry, které se pyšnily hezkými zatáčkami. Další kilometry vedou přes Rýmařov, Mohelnici, Moravskou Třebovou, Svitavy, Poličku a dále na Humpolec. Chtěli jsme se vyhnout D1, kvůli provozu a policejním hlídkám, protože se o tomto víkendu konala Velká cena v Brně. To nám nevyšlo, protože nás trochu tlačí čas a tak na dálnici najíždíme. Provoz je opravdu hustý, mraky aut a motorek. Každý most přes dálnici je obsypán lidmi, kteří se přišli podívat na průjezd motorek. Tak si hrajeme, že jedeme tam odtud a máváme. Dáváme si pauzu na benzínce a při té příležitosti utahujeme Bendisovi řetěz. Pokukujeme po ostatních motorkách a pak valíme na Vlašim, kde uhýbáme pryč z dálnice směr Benešov.

V Benešově zastavujeme naposledy a loučíme se s Víťou, který jede dolů na Tábor a pak na Příbram, zatím co my přes Velké Popovice na okruh a k domovu. Já se s Bendisovými loučím na odbočce na Stodůlky a pak už jedeme každý svou cestou. Měli jsme to o chlup, protože za hodinu po příjezdu se spustil liják.

No výlet to byl vskutku vyvedený. Potkalo nás asi všechno, co mohlo. Ale jak se říká, když nejde o život, tak jde o h…. . Takže velký dík za naplánování panu Bé a budeme se těšit, co nám připraví příště. Snad to bude o lepším počasí a šťastnějším návratem.

Za dva dny najeto 900 zajímavých kilometrů, takže motu zdar počasí zvlášť.