Ahoj všem kdo čtou tyto řádky. Tento článek píši s ročním zpožděním, takže omluvte drobné nedostatky a nepřesnosti.

Takže bylo nebylo, blížil se námi oblíbený státní svátek Cyrila a Metoděje a počasí slibovalo teplo a slunečno a tak se naše partička rozhodla využít nabídnuté příležitosti a vyrazit na celodenní výlet. Sešli se nám tři stoje. Já Lukáš na své modrožluté Suzuki GSX 600 F, Bendis a jeho Miňonka na Yamaze YZF 600 R6 a příležitostný jezdec Martin na jeho Suzuki Bandit 600.

Sraz byl stanoven na půl devátou ranní na parkovišti blízko Nebušic. Po sletu všech účastníků výletu a drobné debatě kam se vlastně pojede, jsme v devět vyrazili směr sever.

Po projetí Kralup nad Vltavou a Mělníka jsme nabrali kurz do Dubé u České lípy, kde se nachází meka všech motorkářů. Pro laiky se jedná o úsek cca 5 kilometrů krásného a hodně zatáčkovitého asfaltu, kterého je u nás velmi málo. No prostě kdo má dvě kola a neprojel si Dubou, jako by nebyl. Již stojíme na úpatí zmiňované „závodní dráhy“ a probíráme strategii projetí, jelikož kolik se zde nachází motorkářů tak i tolik policistů! No nic uvidíme.

Bendis jako vždy hned z kraje pěkně zatápí pod kotlem. Já se držím abych nenechal Martina, kterému to tolik nejde, na holičkách. Dlouho mi to nevydrželo, zatáčky a adrenalin vyhrál, a já otáčím plynovou rukojetí na plno a vyrážím vpřed. Paráda, letím jako o život. Takový kalup jsem ještě nejel. Beru v protisměru i šest aut najednou hlava nehlava, ručička otáčkoměru zběsile lítá nahoru a dolu a hladina adrenalinu v krvi mi prudce stoupá. V poslední vesnici zastavuji a čekám na Martina. Na pěti kilometrech jsem mu ujel asi o čtyři minuty, nářez! Společně přijíždíme na benzínku kde už se na nás směje Bendis jako sluníčko.

Po krátké pauze vyrážíme dál a to směr Liberec. Po zaparkování v Liberci se hlad hlásí o nějaké papáníčko a tak se poohlížíme po nějaké restauraci. Bendisův výraz se mění a já čekám co z něj vypadne. Už je to tady! Jedeme na Jěštěd! Po vyškrábání na jeho vrchol, při kterém jsme obligátně zabloudili (navigoval Bendis), jsme k našemu zklamání zjistili, že restaurace je plná. Takže jsme se pokochali krásným výhledem, udělali pár fotek a spustili se zpět do údolí. Instinktem a čuchem jsme našli vcelku ucházející restauraci se zahrádkou a dopřáli našim tělům potřebné palivo. Po krátké siestě jsme líně nasedli na motorky, s plným žaludkem se špatně jede, a vyrazili na další pouť.

Přes Jablonec jsme nabrali směr na Železný brod. Na trase jsme narazili opět na krásný úsek zatáček a naše klapky karburátorů se opět otevřeli naplno a slidery se míhali těsně nad rozpáleným povrchem silnice. „Já si to koleno snad nedám!“ No nic.
Po zvolnění projíždíme dalšími malebnými vesnicemi naší vlasti. Jen taková vsuvka, jet s Martinem je opravdový zážitek, jelikož když uvidí ceduli začátek vesnice okamžitě brzdí na předpisových 50 za hodinu. No prostě strach z pokuty u něj překonává požitek z jízdy.

Ale vraťme se k naší projížďce. Vidím Bendise jak ukazuje Markétě hrad na skále, který vystupuje ze zalesněné krajiny. A jejé dává blinkr, takže jen u podívání to nezůstane, musí se to prozkoumat z blízka, takže vzápětí zastavujeme u parkoviště zámku Hrubá skála. Na prohlídku se necítíme a tak jen okukujeme okolí a pořizujeme další fotečky do alba.
A už zase sedíme v sedle a ubíráme se ku Praze. Přichází další pauzička a já zjišťuji že jsme tu před nedávnem byli a vybavuji si, že je před námi lesní úsek z s trojicí pěkných zatáček. Necháváme projet auta, aby nás nebrzdila, tak vyrážíme. První levotočivá nic moc, levé mi nejdou, a pak to přišlo. Překlápím svůj stroj do pravé zákruty, vysedám a mířím své koleno k zemi a škrt. Jo dotknul jsem se země, bohužel pud sebezáchovy a úlek z neznámého zvuku byl silnější a já zvedám koleno zpět. Při zastavení ale zjišťuji, že známky doteku slideru se silnicí jsou znát a moje radost je veliká. Ale dost naparování se, jede se dál. Po delší době jízdy naznačuji Bendisovi ať to stočí k benzínce, jelikož mému metabolismu svítí žebravé oko a potřebuji doplnit tekutiny. Při konzumaci a konzultaci nás obtěžuje zápach, který se line z klimatizace benzínky a tak se přesouváme dál od budovy. Slyšíme nezvyklý zvuk. Á místní zbohatlík se vytahuje svým novým žlutým Ferrari. Blbec! Po rozhlédnutí se po krajině se mi zdá nějaká povědomá a po zeptání se Bendise zjišťuji, že jsme zde již byli a po nátlaku na něj se dozvídám, že jsme si po cestě zajeli asi 30 kilometrům, protože blbě uhnul. Ale co, když nejde o život, tak jde o h…

Tak zase startujeme a blížíme se ku Praze. Ve městě se rozdělujeme a já razím domů. Na křižovatce mě pronásleduje nepříjemný zápach z benzínky. Asi mi načichla helma. Doma poznávám, že to nebyla helma, ale motorka. Vyvařila se baterka. Pán bůh stál nade mnou. Ještě jednou po cestě zastavit, tak bych nedojel. Štěstí je mé druhé jméno.

Co na závěr. Byl to povedený výlet se spoustou ujetých kilometrů. Takže sportu zdar a motorismu zvlášť.
Lukáš