Jelikož jsme od dovolené nikde nebyli, tak jsme využili událost, vyzvednutí Honzovy motorky z chalupy, k malému výletu po Jižních Čechách.

Takže je sobotní slunečné dopoledne a já vyrážím k Honzovi domů. Poprvé povezu na nové motorce spolujezdce a tak mám trochu obavy jak se bude holka chovat. Nabírám Honzu a valíme směr dálnice na Příbram. Jeník se uvelebil na zadní přičně a jako bych o něm nevěděl. Holt v tom umí chlapec chodit. Takže cesta ubíhá v klidu a za chvíli zastavujeme před jeho chatou.

Na chvíli usedáme na zahrádce a koukáme do mapy (ještě ČSSR) kam bychom se mohli jet podívat. Směr jsme si tak nějak vybrali a tak vytahujeme motorku z garáže. Musím Honzu prásknout, teda jestli už se nenaprášil sám, že když se snažil s motorkou vyhnout mámině autu tak jí ulomil zrcátko.(Promiň mami). Tak jsem se zasmál a pádili jsme ku Příbrami.

Tam jsme nabrali jižní směr. Rožmitál pod Třemšínem. Ten sice máme na očích na směrových cedulích, ale stejně se trochu zamotáváme. Ale nám to nevadí, kecáme přes interkomy a kocháme se. Nakonec jedeme správně a švindíme dále na jih. V Lnářích vidíme zámeček a tak zastavujeme k odpočinku a pořizujeme fotodokumentaci.

Poté opět usedáme na stroje a jedeme směr Blatná. Už u zámečku nám, jelikož už bylo po poledni, kručelo v bříškách a tak po cestě hledáme nějaké občerstvení. V obci Tchořovice je pouť a nějaké mecheche, tak zastavujeme a jdeme okouknout situaci. Narážíme na stánek s klobásami, tak zakupujeme a děláme si piknik na schodech místního konzumu pozorujíce šustot okolo. Máme tu jako na dlani taneční vystoupení tanečníků v dobovém oblečení. Na pódiu se objevuje Valerie Zawadská, kterou usadili do komise taneční soutěže. Obyvatelstvo přibývá a tak zvedáme kotvy a pádíme dál.

V Blatné točíme směr sever a Orlík. Jedeme okresními silničkami a tak nevíme kde nás to vyhodí. Nakonec se opravdu dostáváme k vodě, ale je to slepé rameno Orlíka. Jak bylo slepé rameno, tak i cesta. Ptáme se kolemjdoucího a ten nás posílá zpět do první vesnice, prý doleva u kapličky. Tak se vracíme a u kapličky zahýbáme doleva. Moc se nám to nezdá a tak si cestu potvrzujeme u paní, která se provokativně povaluje v bazénu u jednoho z baráčků. Prý jedeme správně.

Cesta pokračuje dál, ale opět zádrhel. Odbočujeme za před námi jedoucími auty. Mě se to moc nezdá, jelikož silnice je nevalné kvality a vede mezi loukami. Honza mi tvrdí, že když tudy jedou auta, tak to někam vede. Náhle se silnice rozdělila a každé z aut jelo na jinou stranu. To Honza ohodnotil slovy “tak mi polibte pr..!”, zastavil a šel si ulevit. A tak obracíme zpět ke křižovatce a zkoušíme jiný směr.

Ten už je správný a po chvíli již stojíme na Žďákovském mostě. Chvíli se kocháme. Pak si ještě zkusíme maximálku přes most před zraky přihlížejících výletníků a jedeme zpět na Příbram. Před ní zastavujeme na občerstvení u restaurace U čápů. Chvilku kecáme a pak se naše cesty rozdělují. Honza míří zpět na chalupu a já do Prahy.