Povídání o dovolené na Slovensku.Foto zde
Den se dnem se sešel a naše plány na strávení dovolené mimo naší vlast dopadl dobře a odjezd se přiblížil. I když se osazenstvo poněkud ztenčilo oproti původním plánům, nic nemohlo zkazit naší radost z odjezdu.Takže partička dobyvatelů krás Vysokých Tater v obsazení Bendis, Markéta, Lukáš a Eva se svými ratolestmi Aničkou a Elou mohla vyrazit.
1.den – Cesta
Já s Bendisem jsme si stanovili odjezd na sedmou hodinu ranní. Markéta musela vyrazit již dřív, jelikož musela dojet k Evě, kde museli přeložit naše věci do jejího auta.
Kupodivu jsme se vypravili včas a nabrali kurs po D1 na Brno. Dé jedničku jsme vzali na jeden vrz a po deváté jsme měli první pauzu s tankováním kousek za Brnem. Po zjištění situace, jsme zjistili, že holky ještě nevyrazily. No nic, je to jejich věc a my pokračujeme dál směr Bratislava. Sice je to podivné jet na jih, když jsme se hodlali dostat do Tater, ale chtěli jsme si projet úsek zatáček přes Malé Karpaty mezi Pernekem a Pezinokem. Poté jsme nabrali kurs na sever přes Piešťany, Nové Mesto nad Váhom, Trenčín, Žilinu, Martina a Liptovský Mikuláš, což je už co by
kamenem dohodil do našeho cíle Tatranské Štrby. Cesta probíhala v poklidu, až na trochu větší dešťovou přeháňku, kterou jsme přečkali na benzínce.
Po příjezdu do Tatranské Štrby, jsme vyhledali správcovou chaty p. Dvorského, kde jsme měli být ubytováni. Z ní se vyklubala milá dáma paní Gábi, která nás mile provázela po celou dobu pobytu. První šok nám připravila tím, že i když jde o dámu staršího věku, tak si na přepravu své osoby na chatu, která je ukryta v lese, vzala čtyřkolku. Druhý šok byla chata sama o sobě. Nádherná budova na pohled z vnějšku a ještě krásnější uvnitř. Prostě přepychové zařízení na luxusní pobyt, co víc jsme si mohli přát.
Holky dorazily asi půl hodiny po nás, takže po zběžném seznámením se s chatou nás Gábi vyzvala, ať si dáme motorky k ní, jelikož garáž v chatě byla plná, a dala nám k dispozici svou mašinku na přepravu zpět k chatě, s čehož byl Bendis naprosto nadšený.
Takže jsme byli v cíli. Zbývalo vybalit, zabydlet se a dovolená mohla začít.
2.den – Seznamovací
Když jsme se ráno probudili a sešli se v obýváku, naplánovali si tento den následujícně. Já, Bendis a Markéta jsme se vydali na nákup do nepříliš vzdáleného Popradu a po návratu jsme všichni vyrazili na odpolední výlet na Štrbské pleso ( 1351 m.n.m). Zubačku jsme měli, dá se říct, za humny, takže doprava byla v pohodě. Ještě že jsme věděli, že máme v chatě jízdní řád, protože jsme na zubačku čekali skoro hodinu. No nic, příště. Procházka probíhala v poklidu a velmi pomalu, jelikož špunti zjistili, že u cesty rostou jahody, takže následovala sklizeň plodů. Po návratu na nástupiště zubatky opět došlo k zjištění, že to zase ujelo. Ale nám, kteří byli plní
sil, to nevadilo a vyrazili jsme dolů pěšmo. Při přistání v našem přechodném bydlišti, jsme zjistili, že prckové jsou k neutahání. Lítaly po chalupě asi do půl jedenácté, což jsem s Bendisem nechápali. Ono je to časem přejde. Haha. Dali jsme si s Honzou pivsona a naplánovali si výlet na další den pro nás dva. Na mapě to vypadalo hezky, ale realita byla jiná!
3.den – Masakr na Teryho chatě
Ráno jsme si přivstali a vyrazili na motorkách do Starého Smokovce s plánem dobýt Teryho chatu (2015 m.n.m.) a Zbojnickou (? m.n.m.) chatu. Ve Smokovci jsme našli parkoviště s ochotnou obsluhou u které jsme si nechali věci na moto (parkovné pro moto 100 SK/bez PP). Jediné co nám bylo divné, když se zeptali kam jdeme, jejich opakované ujišťování zda se do šesti vrátíme, protože zavírají. Později jsme pochopili.
Koupili si jízdenky na lanovku na Hrebienok (1285 m.n.m.) za 190 SK. Odtud jsme vyrazili na první styčný bod a to Zámkovského chatu (1475 m.n.m), kde jsme si dali první větší pauzu. Byli jsme sice splavení, jelikož bylo teplo, ale relativně v pohodě. Po odchodu z chaty se začal terén měnit a jak bych tak řekl houstnout, ale šlapalo se dál. Opustil nás les, kterým jsme až doposud šli, což byla neklamná známka toho, že stoupáme do vyšší nadmořské výšky. Neustále nás provázel šepot potoka, který se vinul podle stezky po které vedly naše kroky. Postupně jsme zjišťovali, že čas neúprosně ubíhá a náš cíl je stále v nedohlednu. Když se nám konečně na obzoru objevila chata pana Teryho, tak mě definitivně zmrzl úsměv, jelikož se dala spatřit jen hledáčkem fotoaparátu a to jen na maximální zoom.Začali jsme pochybovat, zda našeho cíle dobudeme. Zbojnická chata z našich plánů definitivně zmizela .
Postupem času nás opustili i zbytky kleče, kterou vystřídali už jen kameny sem tam proložené zbytky napadlého sněhu. Dosud přijatelná cesta se s konečnou platností změnila na prudké traverzy po kamenech po ještě prudším svahu. No co vám budu povídat. Náš styl stoupání se změnil na sto metrů skoro chůze a pět minut umírání na některém z přítomných kamenů. Nakonec, při vzájemném hecování, jsme cestu zdolali a mohli si gratulovat. Náš vrchol byl dobyt.
Následovalo občerstvení ve formě piva a párků ( párek s hořčicí 80 SK). Po oddechu a pořízení několika fotek z vrcholu, jsme nasadili k sestupnému úprku, protože nás tlačil čas. Jestliže jsme šli nahoru asi tři hodiny, pak cesta opačným směrem nám zabrala polovinu. Vše dobře dopadlo a obsluhu parkoviště jsme pořádku stihli a tak jsme se s bolavými končetinami vydali na cestu domů. Při večerní relaxaci a popíjení zlatavého moku, jsme přemýšleli jak nás budou bolet ráno nohy. Musím přiznat, že jsme byli hodně optimističtí!
4.den – Karle, vystup!
Je sobotní ráno a musíme vstávat, protože přijede Karel na víkendový výlet. Mám problém! Nemůžu chodit! Takhle mě nohy snad ještě neboleli. Je to dobrý, nejsem v tom sám. Bendis taky sotva leze. No nic, vyrážíme na nádraží, i když nevím proč tak brzo, když víme, že má vlak zpoždění. Ale co doma.
Tak trávíme dvě hodiny na nádraží a na každý projíždějící vlak ( i nákladní) řveme „ Karle, vystup!“. Já teda víc, protože Bendisovi začíná hrabat a neuvěřitelně mě otravuje. Kdybych nevěděl , že má v chatě těhotnou Markétu, tak bych řekl, že je přihřátej. Konečně Karel vystupuje z vlaku, ale na jiném nádraží než jsme čekali, ale to nic.
Po prohlídce chaty, jsme všichni po spolu vyrazili na stanici zubačky s úmyslem dojet na Skalnaté pleso ( 1751 m.n.m.). Na Štrbském plese tudíž kupujeme lístky na místní železnici s místem dojezdu Tatranská Lomnice (jízdné 80 SK zpáteční). Cesta ubíhala v pohodě až na to, že jsme zapomněli ve Smokovci přestoupit a tak jsme popojeli kousek na Poprad, ale vše se v dobré obrátilo a my jsme stanuli na nádraží v Lomnici. A teď kudy tudy na lanovku, protože já pěšky nejdu. Bendis s Karlem vzali dráhu a zmizeli, ale po dvou telefonech jsme se opět sešli a po krátkém občerstvení si zakoupili jízdenky na lanovku ( 390 SK zpáteční). Po asi dvaceti minutové jízdě jsme stanuli na Skalnatém plese. Po předchozím varování, že se lanovka na Lomnický štít (2632 m.n.m.) musí dopředu zamluvit, jsme zjistili, že je tomu tak i skutečně a proto nám zbyl pohled na vrchol jen od plesa. Ale po nějaké době pobytu na plese, kde jsme zuřivě lovili super fotky okolní krajiny, se na Lomničák přihnali mračna a dokonce i hřmelo, takže návštěvníci měli po výhledu a naše lehké zklamání opadlo, protože by to byli vyhozené peníze (jízdné na štít 600SK).
Po procházce okolo horského oka, jsme nastoupili cestu dolů s pocitem hladu, takže po výstupu jsme nabrali směr hospoda. Jak už bylo naší tradicí, opět nás tlačil čas, kvůli odjezdu vlaku zpět na Štrbské pleso. Ale vlak i večeři jsme úspěšně stihli. Co nám ale nevyšlo byl odjezd zubačky ze Štrbáku. Další jela skoro až za dvě hodiny a pěšky se nám dolů nechtělo, jelikož se za chvíli začalo stmívat. Co teď?
Bendis zavolal Gábi, zda-li by nebyla tak hodná a nemohla pro nás přijet, protože jsme s Honzou u ní viděli velké auto. Zlatá to žena, přijela. Ale na čtyřkolce, čímž nás trochu vykolejila. Tak jsme za ní posadili Karla, ať se taky sveze a dojede pro auto. Tak jsme se už za tmy dostali domů, ale prča musí být.
5.den – Zima je zima
Na neděli jsme si naplánovali návštěvu Demanovské ľadove jaskyňe a aquaparku v Bešeňové. Holky s Karlem jeli autem a já s Honzou na mašinách. Po příjezdu na parkoviště u jeskyně zaúpěli naše stále bolavé nohy, jelikož na ceduli stálo: ke vchodu do jeskyně převýšení 90m, v jeskyni 370 schodů. Bomba! Tak jsme se posílili párkem v rohlíku (45SK) a vydrápali se k pokladně u vchodu a zakoupili vstupné (200 SK). Cedule na parkovišti také hlásala, že se uvnitř teplota pohybuje mezi 1-5 stupni Celsia a mistr Bendis neměl nic teplého na převlečení a tak šel v kraťasech a motorkářských botách. No on Karel na tom nebyl o nic líp, páč měl páskové boty a byl na boso. Chlapci jak myslíte. Uvnitř byla opravdu pěkná kosa a už jsme se těšili na sluníčko. Ale bylo to tam hezké.
Na parkovišti jsme se nasypali zpět do kombinéz a holky s Karlem do auta a vyrazili jsme do aquaparku. Vstupné možná trochu vyšší ( 470 SK na 3 hodiny), ale rozhodně to stojí za to. Relaxace v bazénu, který má 39 stupňů a nebo ve stejně teplé vířivce opravdu nemá chybu. Štěstí nám přálo, protože během našeho pobytu v bazénech se přehnala bouřka. Po vylouhování naši unavených těl v místních ozdravných pramenech jsme nastoupili cestu domů.
Dali jsme si večeři a udělali Karlovi papa, protože musel jet zpátky do Prahy. Bohužel musím poznamenat, že neděle byla poslední hezký den. příští týden se nesl v podobě stále uplakané oblohy, ale to jsme ještě netušili.
6.den – Prší, prší, jen se leje
Pondělí byl skutečně ošklivý den. Zataženo a stále pršelo, takže jsme celý den prováleli v chatě. Jen Eva se svými ďáblíky vyrazila na malou procházku po zdejším okolí. Ale když to shrnu, tak povalovací den taky není na škodu, jen není o čem psát.
7.den – Další lenošení
V úterý se situace s počasím mnoho nezměnila. Dopoledne jsme vyrazili na nákup nejnutnějších věcí do blízko položené Štrby. Po obědě se Markéta s Honzou vydali na průzkum okolních chat, Eva jela na pleso s prckama a já zůstal v chatě.
Večer jsme s Bendisem načli láhev s vodkou „1L“a skoro celou jí pokořili a při té příležitosti si naplánovali výlet na další den.
8.den – Koprovský štít vs. Rysy
Skoro brzo ráno jsme naskákali všichni do auta a vyrazili na Popradské pleso (1495 m.n.m.). Na parkovišti (160 SK za auto) jsme se rozdělili, protože náš cíl s Honzou byl Koprovský štít (2363 m.n.m.) a holky šli jen k plesu. I když stále mrholilo, nic nám to neubíralo z dobré nálady. U plesa mě Bendis začal přesvědčovat, že by jsme měli změnit trasu na chatu Rysy (2250 m.n.m.), i když věděl že podle mapy je ta trasa náročnější, o čemž jsem ho neustále přesvědčoval.Neúspěšně.
Když jsme došli k poslednímu rozcestníku, musel jsem rezignovat a šlapat dle přání šéfa výpravy na chatu Rysy. Přestalo sice pršet, ale voda nás neopustila, jelikož to chvílemi vypadalo, že nejdeme po stezce, ale korytem potoka. Po nějaké době chůze nám cesta začala připomínat cestu na Teryho chatu. Po překonání zhruba 2/3 cesty a přehoupnutí se přes první větší terénní zlom, nás definitivně opustil úmysl zdolat námi vytyčený cíl. Ocitli jsme se u Žabiech ples (1919 m.n.m.), kde se nám naskytl neuvěřitelný pohled na další cestu vzhůru. Teryho chata byl proti tomu to výlet do Prčic. Traverzy po úpatí strmého svahu byly neskutečné, lidé na nich ztráceli orientaci a nevěděli kudy dál a navíc teplota šla prudce dolů a přidal se nepříjemný vítr. Bylo na čase zapojit rozum, vzdát výšlap, uznat že hora vyhrála a otočit nazpět. Toto bychom opravdu nezvládli, snad příště.
Vrátili jsme se k Popradskému plesu, našli se s holkama a vyrazili k autu. Evu s dětma jsme nechali doma a jeli do Tatranské Štrby do motorestu Sava na vytouženou večeři. Musím říct, že tam měli super palačinky (ty jsem měl místo dortu, ten den jsem slavil narozeniny). Pak už jen domů a naplánovat další den. Měli jsme dva plány. Když bude hezky jedeme na moto a když bude jakž takž, tak na výlet pěšmo. Uvidíme.
9.den – Motorky a déšť
Ráno nás vítá slunečným počasím a tak je volba jasná. Motorky už dlouho stojí na dvoře a je čas jim provětrat ventily. Nejprve jsme zajeli do nedalekého Svitu dotankovat nádrže (litr Naturalu 42SK) a přidělat na Bendisovku kameru, abychom pořídily nějaké akční záběry. Úsek Tatranskou Štrbou a Štrbským plesem je totiž pro motorky jako stvořen, konec konců i celá Tatranská magistrála. Pěkný asfalt a krásné zatáčky. Takže vyrážíme vzhůru na pleso a jedeme celkem slušný kalup. Veškeré naše nadšení kazí zastávka na benzínce, kde zjišťujeme, že kamera zřejmě neodolává elektromagnetickému poli motorky a není na ní žádný záznam.
Co se dá dělat, jedeme dál. Přes Starý Smokovec do Tatranské kotliny. U Belianské jaskyně zastavujeme a dohadujeme se kam dál. Pokračujeme směrem na Ždiar a Javorinu. Ale jak rychle jsme vyjeli, tak rychle otáčíme zpět. Ani jsme nedojeli do Ždiaru a chytla nás přicházející bouřka od polských sousedů, takže měníme směr na jih, a to na Kežmarok a Poprad. Dešti jsme ujeli, ale ne na dlouho. Před Popradem nás opět dostihl a donutil nás ukrýt se v místním nákupním centru. Tady jsme si aspoň dali svačinu a zjistili, že holky, které šli na výlet (popradské pleso-????), jsou zalezlé v kolibě, protože venku leje jako z konve.
Po uklidnění dešťové situace opět nasedáme na stroje a odjíždíme domů. Čím blíž jsme, tím je lepší počasí. Komu jsme co udělali. Zaparkovali jsme u Gábi, dali si pivko,teda dvě,poklábosili a přesunuli se do baráčku. Zatopili v krbu a s horkým čajem čekali na děvčata. Ty dorazily asi hodinu po nás, otočily se na podpatku a jeli nakupovat na Tesca v Popradu. Po návratu udělala Markéta večeři a následoval relax u krbu.
10.den. – Každý sólo
Tuto kapitolu moc popisovat nebudu, jelikož mě přepadla lenost a zůstal jsem doma. Zbytek jel na výlet, ale i ti se rozdělili. Honza s Markétou šli na svou trasu a Eva s dětmi na svou. Já si v klidu doma pospával. Takže další řádky doplní pan Benda.
Mno výlet začal na štrbském plese, zatím všichni vyrážíme lanovkou na solisko.Na vrchu oblékáme co se dá jelikož se udělala pěkná zima a řešíme co dál.Po uvážení vzdáleností a hendikepu (klokan,prckové) se plány na společný výlet mění.Holky (Eva a mrňata) vyrážejí směr štrbské pleso po trase kolem rozcestníku kde se loučíme a ( já,Markéta s klokanem) vyrážíme směr Furkotskou dolinou na Wahlenbergovo pleso nižné – višné přes Bistré sedlo na pleso Nad Skokom „ plán pěkný,ale….“ Trasu měníme po druhé a to když Markétka začíná pěkně funět a říká si jestě kousek,ještě kousek alespoň na plesa.Plesa nezdolána, zůstáváme těsně pod nimi a děláme pár foteček na památku.Zdlábneme tatranku, napijeme se a pomalinku vyrážíme směr Štrbské pleso.
Po sestupu se dáváme u rozcestníku do leva kde se asi tak po 10min potkáváme s druhou polovičkou a pomalinku jak je zvykem šupajdíme na zmrzlinku ( já hamburger ) na pleso.
Když usedneme začíná poprchávat a do toho volá Gabi kde má mašinku,že jí potřebuje.Takže do lížeme, šup do auta a hurá na chajdu kde nás čeká velice odpočatý Lukáš.Honem klíče,skáču na čtyřkoly a hurá za Gabi.Vracím se pěkně mokrý a tak hurá do sprchy.Ještě nějaký dlabanec,pár pivek,vychutnat poslední večer a hurá na kutě.
Zejtra dom ach jo.
11.den – Odjezd
Ano, je tu.Ten den, který nechtěl nikdo z nás aby přišel. Ale co se dá dělat, vše hezké jednou skončí a my musím jet domů.
Já s Honzou jsme se snažili vyjet nějak v čas, ale daří se to těsně před jedenáctou. holky jedou až na večer, aby malé princezny po cestě spaly a cesta byla rychlejší. Nespaly! ( a próóč? )
My jsme vyrazily po okrskách směr Liptovský Mikuláš a pak přes Rožumberok, Martin na Čadcu a šup na naše území. Tuto cestu jsme si opravdu užili. Krásná zatáčkovitá silnice, sice se silnějším provozem, ale o to zajímavější jízda. Super.Bendis říká: fakt dobrý
Po přejezdu již neexistující hranice měl Honza v plánu jet přes Opavu a potom přes Hradec Králové do Prahy. Člověk míní, situace a směrové cedule mění. Nějak jsme se zamotali a než jsme se nadáli upalovali vstříc Olomouci a následnému Brnu. Tak jsme v Bílovci dotankovali palivo a v místním Motobaru Hanka si dali výborný pozdní oběd a ve čtyři odsvištěli na Brno. Čekalo nás ještě 300 kilometrů, ale i s dvěma zastávkami a jedné zácpě na D1, jsme tuto trasu do Prahy zvládli za necelé čtyři hodiny (Policie ČR by z nás měla radost). Jo motorka je motorka.Landa je Landa.Kdo je rychlejší?
V Praze jsme se rozdělili a upalovali do svých domovů. S pozdějších informací jsem se dozvěděl, že Markéta dorazila i s překládkou domů po jedné hodině v noci. Ale podle jejích slov to nebylo tak hrozné.
Závěr
Jak shrnout tuto naší akci? Super dovolená, bomba relax. I když nám moc nepřálo počasí, tak se nám to moc líbilo. Na motorkách jsme najeli cca 1800 kilometrů a pěšky našlapali moc, ani to nechci počítat. Příští rok bychom to chtěli zopakovat a dohnat, co jsme letos nestihli.
Takže vzkaz pro ty, kteří to letos odmítli: „Bylo to super, měli jste jet taky!“
Snad na přes rok.