Povídáni z cesty do Thajska a Kambodži. Na fotky z cesty se můžete podívat zde.

2.2 23:55 – Bod 0 nastupujeme na Florenci do autobusu nach Deutschland.

3.2(4.2)
Přijíždíme okolo osmé ráno a přemýšlíme, jak budeme trávit spoustu času do odletu. Nakonec skoro celou dobu sedíme v Mekáči na strategickém místě, odkud je vidět na plochu.

Z Frankfurtu odlétáme asi v 15 hodin SEČ. V letadle před námi sedí rodinka s malou holčičkou, která si nutně musí hrát s naším okénkem a rodičům to je úplně šumák… Stále nám stahuje roletu na okénku a má hroznou legraci z toho, jak se nám to nelíbí… O několik (6) hodin později přistáváme v Aschabadu, je asi 21 hodin SEČ, zdejší hodiny ukazují něco po půlnoci.

Po průchodu tranzitem usedáme v hale na zem (i s Markem a Sabinou, se kterými jsme se seznámili už v autobuse z Prahy) , popíjíme drahé lahváče a kouříme levná cíga z baru, kde je kurz USD a EUR 1:1 :). Za 4 hodiny čekání jsme se stihli mírně přiopít a tak v letadle ihned usínáme a budíme se až nad Thajskem. Budili nás jen, když nosili jídlo (…jakoby vám nestačilo, že sedíte v kovový rouře 10 km nad zemí a ještě žerete).

Po přistání a průchodu přes imigration berau vyrážíme ještě ve 4 na Khao Sarn. Marek se Sábou sháněli pokoj s lednicí, my jsme hledali pokoj za co nejmíň peněz. Bylo asi 14 hodin místního času, tak jsme se vydali hledat nádraží, ze kterého nás odveze vlak do Kanchanaburi k mostu přes řeku Kwai. Vlak jezdí z Thomburi, je to snad jediný vlak, který jezdí z tohoto nádraží, ostatní vlaky jezdí z toho hlavního… Cestou jsme trošku bloudili, kus cesty jeli lodí a kus pěšky. Lístky jsme koupili na ráno a vzali si TukTuk na cestu zpět na Khao Sarn – hrozně nás okradl….

Večer jsme se sešli s Markem a Sábou na pivo. Nakonec jsme chlastali asi do půlnoci, na benzínce snědli strašně pálivý jídlo (hlavně Ondra) a v hotelu si museli vzbudit recepční, aby nám dala klíče od pokoje.

5.2
Vlak do Kanchanaburi nám jel před 8 hodinou. Vzali jsme si za 100b TukTuk – hrozně nás okradl…

Vlak jel na čas a po ránu byla trochu zima (aby ne, vždyť je Únor:). Dohodli jsme se, že vlakem pojedeme až na konečnou do NamToku, tam si to prohlédnem a ještě týž den se vrátíme do Kanchanaburi. NamTok nás moc nezaujal, strašná díra, ale cesta po železnici smrti byla zajímavá. Našli jsme tam jednoho člověka, který má guesthouse v Kanchanaburi a zajistí nám na druhý den i půjčení motorek.

Večer nás vyzvedl u mostu přes řeku Kwai a odvezl do C&C guesthouse. Bydlíme přímo na řece Kwai v plovoucí chatrči- paráda a pro oba 100b za noc. A výborně se tu vaří.

6.2
Ráno jsme vstali celkem brzo, posnídali, půjčili motorky a vyrazili na cestu. Měli jsme z toho trošku strach, zvyknout si na jízdu vlevo a neznali jsme místní poměry na silnicích. Ale šlo to supr, silnice jsou v bezvadném stavu, perfektni asfalt. Brzo jsem začal litovat, že nemam nějakou lepší motorku (třeba Yamaha YZF R1, to by byl kotel).

Dojeli jsme do Etawan parku, vstupné bylo 400b, ale viděli jsme nádherný vodopády, stálo to za to. Potom jsme se jeli ještě podívat na Hellfire pass, velice působivý místo, které je památníkem strašných věcí, které se tu děly za 2. světové války. /odkaz na wiki/

Cestou nazpátek do Kanchanaburi mi začala trochu stávkovat motorka, tak jsme dojeli až za tmy. Ale provoz je tu OK, ne jako v Indii. Večer jsme šli do internetové kavárny a cestou k chatrči potkali ne moc dlouhýho, ale zelenýho hada a Ondra hrozně legračně poskakoval :).

7.2
V našem domečku na řece jsme vstali asi v 9 hodin, nasnídali se, zabalili batohy a checkoutli se. Šli jsme se podívat na muzeum války, což se ukázalo jako ztráta času a peněz. Na vlak jsme potom čekali asi 3,5 hodiny. Já jsem ochutnal vychlazené kokosové mléko přímo z kokosu, výborná záležitost.

Za zmínku ještě stojí železnice Bangkok – NamTok, pro turisty je drahá (relativně). Lístek pro turistu stojí 100b, i kdyby jel jen jednu zastávku. Všechna ostatní železnice stojí třetinu na dvojnásobně dlouhou trasu. Holt je to turistická atrakce.

V Bangkoku jsme se ubytovali ve stejném hotelu jako po příletu (tam budem pokaždé, když se tam mihnem). A šli jsme prozkoumávat noční Bangkok – stojí to za to!

8.2
Ráno jsme se vzbudili asi v 9, bylo takové vedro, že se prostě spát nedalo. Po 10 jsme vyrazili na Kambodžské velvyslanectví pro visa. Jeli jsme busem a pak pěšky, a na místě na nás čekala cedule, že se v lednu přestěhovali. Nějaký lidi nám poradili, že musíme na metro, pak jsme se ještě ptali v recepci nějakýho hrozně drahýho hotelu, tam nás nasměrovali dobře, chytli nám taxika a vysvětlili, kam nás má odvézt. Dorazili jsme tam asi ve 2, ale žádosti o visa příjímají jen do 12 prostě legrace :). Ale prý se dá opatřit na hranicích. Jeli jsme ještě na nádraží koupit lístky na hranice, stály asi 30b – to je lepší cena než to Kanchanaburi.

Taky jsme se zastavili v místním Cafouru dát si k jídlu něco jiného než nudle. Zvítězila Francouzká bageta.

Ondra psal ještě Greplikovi, který má dorazit. Prý mu posunuli let, tak jsme zvědaví, jestli dorazí (…nedorazil).

Zpátky na Khao Sarn jsme jeli lodí, lístky na vlak máme na 6 ráno. Večer se potloukáme po Khao Sarn a Ondra ještě zkouší, jak fungujou Thajský bankomaty. Vyhrál spoustu peněz.

9.2
Budíček je ve 4am, v noci bylo hrozný vedro, skoro se nedalo spát. Jsme totálně utahaný. Na nádraží berem taxika a nutíme ho zapnout taxametr. Velice neochotně ho zapíná, cesta stála 45b dostal 60b.

Vlak nám málem ujel. Vždy jezdí z desítky…. No leda, že by jel dneska ze šestky :/ no doběhli jsme ho asi minutu před odjezdem. Na hranice jsme dorazili asi ve 12. Hranice je od nádraží ještě asi 5km, jediný způsob dopravy je TukTuk nebo pěšky. Berem TukTuk

Na hranici vyřizujeme visum a necháváme se odvézt na autobusové nádraží. Tam se nás pokoušeji přesvědčit, že dnes už žádný autobus nepojede a že nám seženou taxika. Ale my jim na to neskočíme. Autobus jede za chvíli. Sedíme na předních sedadlech, tak máme to silniční peklo v přímém přenosu. Cesto dlouhou asi 120 km jedeme asi 5 hodin. V Sieam Reap autobus zastavil přímo před hotýlkem, je už večer, tak se tam rovnou ubytujem. Pokoj usmlouváme na 5$ na noc. Pokoj je se sprchou a televizí s HBO, StarMovies, CineMax a spousta dalších…

10.2
Po včerejší cestě jsme nedělali skoro nic. Asi v 10 jsme zašli do vedlejšího hotýlku na snídani, podívali jsme se na tržiště, trošku po městě a pak asi do 15 hodin koukali na telku :). Potom jsme šli na net a Ondra našel průvodce Angkorem.

Okolo 16 nás vyzvednul rikšák a odvezl nás na západ slunce do Angkor Watu. Potkali jsme tam kluka a dvě holky z Čech, chvili jsme se tam bavili. A s klukem se dohodli, že zajdem večer na pivo; na holky jsme chvili čekali, ale neobjevily se, tak jsme jeli bez nich. Jeli jsme na starý tržiště, pěkný a taky levnější jídlo. Zpátky na hotel jsme šli pěšky, pouliční osvětlení není nebo nefunguje a baterky máme samozřejmě na hotelu.

11.2
Vstáváme před pátou ráno, vy v Čechách máte před půlnocí. Vyzvedává nás rikšák ze včerejška a jedeme na východ slunce do Angkoru. Hned po východu slunce začalo být hrozné vedro. Angkor je velice zajímavý, ale vydrželi jsme to asi jen do 13 hodin, pak jsme byli již upečení.

Vrátili jsme se na hotel a já jsem hned usnul a spal až do večera, Ondra koukal celou dobu na televizi. Večer jenom rychlá večeře v hospodě, kde běhala obrovská krysa, nějaký pivko na dobrou noc…

12.2
Vstávali jsme v půl sedmé, odhlásili se z hotelu a v 7 pro nás přijel chlápek z cestovky. Zjistili jsme, že nám nezaúčtovali první večeři – okradli jsme je :). Bus na hranice měl jet v 8, ale nakonec odjížděl skoro v 9. Cesta na hranice byla ještě horší než ta minulá, v autobusu není skoro místo na nohy a nefunguje klimatizace. Hranice překračujem asi ve 14 hodin. V Thajsku nás odchytávaji nahaněčí, že nám lístky platí až do Bangkoku. My si je až tam objektivně nekoupili, ale co sedime v busiku, mnohem luxusnějším a frčíme. Bus nás vyhodil asi v půl sedmý pobliž Khao Sarn, zamířili do našeho Bangkokského azylu a chytli poslední volný pokoj – klikaři

13.2
Vzbudili jsme se dost pozdě, dali jsme pozdní snídani. Já jsem odmítal cokoliv dělat, tak jsem zůstal na hotelu a Ondra vyrazil sám do města. Dojel až k ZOO a pak nachodil asi 15km, prý dobrý.

14.2
Vzbudili jsme se přiměřeně a posnídali jen sušenky za 10b – šetříme… Vzali jsme si taxika do královského paláce, je to hrozná turistická atrakce přecpaná lidma. Celkový dojem – spousta blejskááátek (…co to jééé? To je blejskáááátko, dobrý viď.).

Cestou nazpátek jsme jsme jeli lodí a zastavili se na nádraží, kde jsme koupili a částečně zaplatili lístky na Phuket. Na sever Thajska kašlem, chceme trošku relaxovat.

15.2
Ráno taxikem na nádraží. Ve směnárně jsme vyměnili peníze (už jich moc není) a doplatili listky na Phuket. Koupili jsme si lístky do Ayuthayi, vlakem za 30b dohromady a vyrazili na výlet do bývalého hlavního města. Cesta trvala necelé dvě hodiny, prošli jsme dva největší komplexy. Zajímavé. V 16 hodin jsme seděli zase ve vlaku zpět do Bangkoku.

A večer jsme seděli zase na Internetu – dva ajeťáci na dovolené :). Já jsem dokonce i pracoval, musel jsem umravnit přes SSHčko jeden server v Čechách.

16.2
Přes den jsme courali po Bangkoku, jeli lodí až do zastávky 0, tam přestoupili na zatím nevyzkoušený Sky Train a jeli k Victory Monumentu. Tam jsme za chvili znovu nasedli na Sky Train a tou samou cesto se vrátili. V hotýlku jsme si akorát vyzvedli batohy a v půl sedmý jsme už byli na nádraží.

Nastoupili do busíku – fakt pěknej – a v půl osmé vyrazili na cestu. Promítali nám Lord of War s N. Cagem – určitě měli na veřejnou produkci koupená práva

17.2
Ráno jsme byli v Surat Thani, kde jsme poněkud překvapeně přestoupili z luxusního busu do dodávky a jeli až někam ke Krabi, tam jsme znovu přestoupili a v Phuket Town byli asi ve 12.

Zavolali jsme Markovi, půjčili si motorky a jeli za nima na Phatong. Ubytovali jsme se za 700b ale v luxusnim pokojiku :). Potom jsme jeli s Markem a Sábou na Lion Beach, kde jsou oni ubytovaný. Poseděli jsme, konečně si zaplavali v teplym moři a domluvili, že tam budeme moci od zítřka stanovat na pláži – ušetříme :). Večer jsme si šli koupit večeři do Cafoura a šli spát. Do žádnýho bordelu, jak nám všichni doporučovali, jsme nezavítali.

18.2
V našem klimatizovaném pokojíku jsme vzbudili asi v půl desátý, od zítřka budeme ve stanu, to už nebude takové pohodlí. Zašli jsme do Sedmičky na snídani a pak do Cafoura pro dva kartony piva. Zrovna jsme se chystali vyrazit na cestu na Lion Beach, když se venku spustil tropickej deštík. Tak jsme přešli k plánu bééé – koukat na televizi. Zavolal nám Marek a dohodli jsme se, že přijede za náma autem aby nám totálně nezmokly věci v báglech. Tak jsem naložil pivo a batohy do auta a vyrazili ještě do Phuket Town koupit nezbytný stan. Koupil jsme nějaký za 1000b, vypadá docela dobře (přivezl jsem si ho domů, taky ho budu muset někdy vyzkoušet v Čechách). Vrátili jsme jednu motorku, druhou zaplatili na 4 dny a vyrazili jsme se odhlásit z hotelu a dále na Lion Beach.

Za stan na pláži jsme zaplatili 300b na 4dny – příjemná cena :).

19.2
Začalo období poflakování. Ondra se teda moc neflákal, šel s Jirkou (další příjemný človíček, kterého jsme tam potkali) do místní posilovny. Pak jsme si prošli tržnici a samozřejmě nezbytný Internet. Večer jsme udělali grilování u Marka a Sábi pod domem.

Když jsme se vrátili na pláž ke stanu, šli jsme se ještě koupat. Moře bylo plné světélkujícího planktonu, něco naprosto úžasného.

20.2
Zase poflakování, hlavně nikam nespěchat….

Přes poledne jsme jeli na Patong do Cafoura. Nakoupili jsme si houpací sítě (na tom písku se spí hrozně blbě), karton piva, karton RedBullu a Ondra si nakoupil strašný množství Tabasca (zásoba snad na 5 let). Velikou zábavou byla cesta zpět na Lion Beach – jeden scooter, dva lidi, karton piva, RedBull a spousta tašek.

Večer jsme zase grilovali, ale tentokrát přímo na pláži. Přišel i Kay (domáci Marka a Sabiny). Ondra se pokoušel překládat co Kay říkal a na co se ho ostatní ptali, ale vzhledem k tomu, že neuměl moc anglicky a docela dost se opil, tak to moc nešlo. Kaye daleko vic zajímal Ondra a snažil se ho stále otlapkávat… Nakonec ho Ondra zahnal. Kay se pokoušel na kole dojet z pláže domu, ale alkohol mu docela kecal do řízení.

Pak ještě noční koupel v moři a šli jsme spát do sítí.

21.2
V sítích se spalo perfektně, mnohem lepší než ve stanu na písku. Šli jsme k Markovi a Sábě na kafe, Kayova žena na nás koukala dost špatně, asi měl Kay doma docela uragán za to, v jakém přišel stavu. Seděli jsme ve stínu přemýšleli, co uděláme se svýma spálenýma kůžema, ani opalovací krém nás moc neochránil, jsme prostě skoro na rovníku. Jirkovi nebylo po včerejšku taky moc dobře, ale někdy po poledni přišel a vytáhnul Ondru hledat nějaký Belgičany s karavanem, aby se jich Ondra zeptal, jak sem ten karavan dostali. Nenašli je, prostě měli karavan a odjeli…

Já jsem mezitím zaujal strategické místo v houpací síti a zabýval se myšlenkou, že bych tu nejradši zůstal. Ceny mírné, každý den na dvě hodiny do internetové kavárny dělat něco přes SSHčko, celkem tak za 15 tisíc KČ měsíčně a budu si tu žít jak král. Mám ale důvody, proč se vrátit domu. Takový chvilkový sen…

Večer nezbytná večeře na grilu

22.2
Odpoledne jsme vyráželi na cestu do Bangkoku. Naposledy jsme se vykoupali v moři, zabalili stan a vyrazili na cestu do Puket Town. Našli jsme si místo odkud pojede autobus. Ondra čekal na nádraží s věcma a já šel vrátit motorku a koupit pití na cestu. Normálnim autobusem jsme jeli do Surat Tani (kde nás zatracená ženská okradla o 100b chacha), tam jsme přestoupili do luxusního busu a vyrazili do Bangkoku. Opět promítali Lord of War.

23.2
Do Bangkoku jsme dorazili dříve, než jsme počítali, asi v 6 ráno. Šli jsme zase do našeho hotýlku, našli tam pro nás volný pokoj, ačkoliv se normálně ubytovávalo až po 11. Byl sice volný jen na den, ale to nám bylo jedno, protože o půlnoci odjíždíme na letiště. Trošku jsme se prospali. Odpoledne vyrazili ještě na internet, dali si poslední nudle, pivo a šli zase spát. Budík byl nastaven na půlnoc. Zítra v pět ráno nám to letí. Já dostávám splín.

24.2
Z hotýlku naposledy odcházíme asi v půl jedné, bereme si taxika na letistě. Vyšel nás na 300b a to nás určitě okradl, v půlce cesty začaly na taxametru naskakovat peníze hrozně rychle, asi měl turbo.

Letadlo odlétalo v 5. Měli jsme před sebou 14-ti hodinový let plus mezipřistání v Aschabádu.

Do Frankfurtu jsme dorazili před druhou hodinou odpoledne SEČ. Listky na autobus do Prahy jsme měli ale až na druhý den večer. Čekali jsme s Markem a Sábou, kterým to jelo už dneska v 21 hodin, že se pokusíme do toho autobusu nacpat, vůbec se nám nechtělo trávit noc a den na letišti. Nakonec se vše povedlo, do autobusu jsme se vešli.

25.2
Je pět ráno a jsme v Praze. Loučíme se s Markem a Sabinou a rozjíždíme se domů.

Já to mám domů do Holešovic jen kousek. Jsem docela rád,že jsem zase doma a nabitej dojmama. Vyřizuju spoustu mailů, píšu spoustě lidí, že jsem nezahynul, ale byl na dovolený.