Zápisky z cesty na Sardínii

DEN1.

Ráno sraz na šestou na benzínce na Strakonické ulici. Neuvěřitelné se stalo skutečností a my se potkáváme už ve Strahovském tunelu. Po malé poradě a ujištění, že teplo vypadá jinak, vyrážíme.

Dálnice na Příbram a pak okreskami až na čáru. Tady si dáváme pauzu a rozmrzáme. Další kus cesty je přes Německo. Tak trochu slepě věříme navigaci a ta nás vede i dost zastrčenými silničkami. Tím pádem máme dobrý směr, ale doba jízdy se prodlužuje. Máme po cestě malé problémy, spíš já, protože v jakémsi městě je uzávěra silnice, ale my se jí jali objet po chodníku a při výjezdu z podloubí jsem širší a narážím kufrem do sloupu. Málem jsem lehnul, ale napružil jsem svaly a tak to naštěstí odnesl jen kufr pár škrábanci.

Další cesta je na Innsbruck a pak přes Brenner do Itošky. Při cestě na nás všichni blikají a mávají. Někde budou kliftoni, ale nikde nikdo. Až po pár zatáčkách jsme našli toho parchanta, zašitej v lese na stráni a za další zatáčkou to sbírají. Smůla, my jeli pomalu, hihi.

Už se nám připozdívá a my míjíme Bolzano a pokračujeme na Trento. Už je opravdu pozdě a tak hledáme ubytko. Našli jsme hotýlek u silnice a tak jdeme bydlet. Ještě pivko a dobrou noc

Najeto: 720 km

————————————————————————————————-

DEN 2.

Budíček v šest, protože máme moc kilometrů před sebou. Snídaně probíhá na benzínce formou coca-coly a koblihy. Pak šup na dálnici, protože fakt sebou musíme hodit. Takže dvěstě do Verony, pak padesát na Miláno a pak stopade na Livorno. To míjíme a pak ještě stodvacet kilometrů mixlých dálnicí a okrskami do přístavu.

 Odjezd lodi je v půl třetí a mi dorážíme kolem druhé. Rychlé převléknutí, protože nebudeme přece trávit x hodin na palubě v kombinézách a už stojíme na molu. Během chvíle jsme v podpalubí a po zaparkování šup na palubu a najít místo na sezení. Odjíždíme na čas a po asi půl hodině nás dohnala italská dálnice a tak si dáváme na dvě hodiny ouško.

Po zbytek cesty se couráme po lodi z místa na místo a nervózně vyhlížíme ostrov. Je sedm hodin a mi teprve vidíme náznak pevniny. Mno, přistáváme až v devět. Což je super, protože před námi je ještě přes dvěstě kilometrů do hotelu. Trochu se ochladilo a během chvíle je tma. Naštěstí jsem s tím počítal a pořídil jsem si do helmy čiré brýle. Ale stejně jet s otevřenou helmou přes sto za hodinu a v né zrovna teplu je hustý.

Zhruba za více jak polovinou cesty nastává brutální zvrat. Někdo nevypnul klimatizaci, protože se najednou neskutečně ochladilo. Takže tma a hrozná zima, ideální kombinace. Zbývá nám asi padesát kilometrů a tak zatínáme zuby, což nám jde samo, a dorážíme to. Zastavujeme o půlnoci.

Hotel jsme našli hned a tak jdeme bydlet. Jelikož to máme za sebou, tak nám otrnulo a jdeme to oslavit pivem a kecáme s noční obsluhou, což je fajn týpek, až do půl třetí. Pak už jdeme na kutě.

Najeto: 740 km

————————————————————————————————-

DEN 3.

Máme za sebou dva náročné dny, takže dnes si ordinujeme jen klid na lůžku. Na snídani se sypeme až po deváté a po delší odmlce si vychutnáváme bohatší hodokvas.

Vracíme se na pokoj, kde opět upadáme do blaženého spánku. Ten nám kazí až pokojská, která buší na dveře a nereaguje na naší zápornou odpověď a zkouší to znovu. Pak ještě zvoní telefon. Ignorujeme. Za chvilku to drnčí zase, tak to zvednu a na druhé straně Monika recepce se ptá na úklid pokoje, tak jí ujišťuji že to stačí zítra.

Odpoledne usedáme na stroje a jedeme se poohlédnout po okolí. Nic jsme nenašli a tak zajíždíme ještě natankovat a na skok do krámu pro večeři. Pak máme piknik na pokoji, sprcha a dobrou.

Najeto: 20 km

————————————————————————————————-

DEN 4.

Ráno se hrneme na snídani dříve a vyrážíme na první výlet. Jedeme na jih směrem na město Cagliari. Bereme to objížďkou přes vnitrozemí.

Po cestě potkáváme krávy blokující silnici a tak se proplétáme mezi nimi. Jedna se na mě dívala opravdu zle. Po dojnicích, nám ještě, asi poprvé v cizině, kříží cestu policie. Zastavuje nás, ale jen tak a kladou nám na srdce, ať jedeme pomalu, že jsou tu zvířata. To víme. Nejdřív krávy a teď volové. Hahaha.

Dojíždíme na jižní cíp a kocháme se výhledem na moře. Pak se po pobřeží vracíme do hotelu. Spaření vyskakujeme na pokoji z kombinéz a letíme se smočit v bazénu. Prostě idylka. Ještě rychlý nákup v marketu a pak už jen pohodička na pokoji. No možná skočíme na jedno chlazené.

Najeto: 300 km

————————————————————————————————-

DEN 5.

Dnešní ráno se nese v duchu lenosti. Honzíkovi se nechce z postele a vypadá to jako bychom nikam nejeli. Nakonec ho hlad vyhání a jdeme na snídani.

Po návratu na pokoj, asi je něco ve vzduchu, ho opět přemáhá lenora, ale najednou se karta obrací a sedíme na motorkách.

Jedeme se podívat do vnitrozemí na jakési jezero, co jsme viděli na mapě. První pokus nevyšel, někdo nám ukradl asfalt. Tak to zkoušíme jinou cestou. Ta už vyšla, ale zase tam není nic vidět, protože jsme skončili u něčího baráku.

Čučíme do mapy a plánujeme si další trasu. Našli jsme krásný úsek zatáček a Honzík je ve svém živlu, co chvíli mi vypadne ze signálu. Projeli jsme se hezky, sice jedeme úplně na jinou stranu, ale to je u nás normální. Tak to zase otočíme a dáváme si toho zamotaného asfaltového hada znova.

Do přechodného domova přijíždíme značně zničení a svítí nám červené oko na našich tělesných nádržích. Jsme úplně vyprahlí. Takže rychlé občerstvení a šup na hotel do sprchy. Poté relax na pokoji.

Najeto: 220 km

————————————————————————————————-

DEN 6.

Otázka dne, co budeme dělat. Po snídani se tak nějak shodujeme, že půjdeme najít moře a vykoupat se. Jelikož tempo našeho odchodu se blíží šnečímu, přichází komplikace. Pohled z okna se nám moc nelíbí. Na západě je zataženo a postupuje to naším směrem.

Čučíme na radar a přemýšlíme, co z toho bude. Nakonec to jdeme risknout. Pláž jsme s jednou obrátkou našli. Je tu klid, jen jakási mateřská školka a pár lidí. Shazujeme svršky a hrneme se do vln. I když někteří z nás se noří velmi opatrně. Je to príma.

Odpoledne, po návratu na ubikaci, se nám Honzík mění v chameleona. S každou přibývající minutou, přechází z bílé na jasně červenou. Za hodinku je z něj krásný humřík. Mořský tvor si stěžuje na hlad a tak vyrážíme na večeři. Bohužel život tu začíná později a tak popojíždíme z místa na místo a čekáme, kde už konečně otevřou. Zasedli jsme a každý spucnul jednu pizzu. Pak jedeme vytrávit na pokoj.

Najeto: 15 k

————————————————————————————————-

DEN 7.

Dnešní ráno se nese v duchu očekávání, zda Honza bude moc fungovat po včerejším opékání. Tak tenhle problém nenastal, spíš je problém, že se mu nechce zase z postele. Na snídani se jde tudíž poněkud později.

Na motorky usedáme až po desáté a míříme kamsi do vnitrozemí. Při prvním přejezdu zdejších kopečků si kompletujeme sbírku u silnic se potulujících zvířat. Krom krav a koz, nacházíme i divoká prasata, ale proběhne i velmi osobní setkání s oslem.

Další kilometry přes kopečky, cestou necestou, se nesou v duchu pekelného vedra. Člověk jen     na chvilku zastaví a pot, který nám teče po zádech je velikosti Niagarských vodopádů. Útěchou nám je aspoň silnice, která tu kopíruje snad každý kámen.

Odpoledne se vracíme na hotel, s přibrzděním v obchodě pro večeři, a pak už jen necháváme vychladnout naše přehřáté tělesné schránky.

Najeto:  230 km

————————————————————————————————-

DEN 8.

Dnešní den začal jako každý jiný. Ráno jsme se vykutali na snídani, doplnili paliva pro svá těla a vrátili se na pokoj. U mě však nastala velká změna.

Snídaně nezabrala spíš naopak. Nemůžu nic, jsem úplně mrtvej. Taky po chvíli v posteli usínám. Po probuzení recepční je to ještě horší a tak upadám opět do limbu.

Až skoro ve čtyři hodiny se odhodlávám k činu, balíme se a jdeme na pláž. Koupel v moři mě trochu probrala. Po návratu se ještě vyčvachtáme v bazénu a pak míříme do nedalekého kempu na večeři. Už vím, že když se číšník zeptá, jestli chci velkou nebo malou colu, mám říct malou. Velká znamená litrovou láhev, ale já jí zdolal

Najeto: 10 km

————————————————————————————————-

DEN 9.

Dnešní den je slavnostní a poslední. Poslední je jasný a slavnostní je z důvodu Honzových narozenin. Ráno se klasicky vysypeme na snídaní, a pak polehávající se na pokoji, se přemlouváme k nějaké akci.

Takže se před polednem nasoukáme do kombinéz a vyrážíme na poslední výlet. Dáme si pár kilometrů v okolí. Poklidná vyjížďka se mění v horor. Honza mi volá do sluchátek pomoc, brzdíc u krajnice. Přispěchávám na pomoc a po vhrnutí trika, mu odborným hmatem odstraňuji včelu zapíchnutou v jeho těle. Ufff, dopadlo to dobře.

Pak si ještě dáváme pauzu u moře s ledovou tříští a poté míříme do města na poslední nákup. Ještě dáme pár temp v hotelovém bazénu na rozloučenou a jdeme dát věci na cestu dohromady. Ještě pivko na dobrou noc a zítra valíme z ostrova. Takže na shledanou na pevnině.

Najeto: 110 km

————————————————————————————————-

DEN 10.

Poslední probuzení v Arbataxu, takže i jdeme na poslední snídani. Pak musíme sbalit ten náš ancábl, napakovat motorky a papa hotele. Míříme na Oblii a trajekt.

Jelikož odjezd lodi je až v deset večer, cestu do přístavu bereme oklikou přes vnitrozemí. I teď nacházíme krásnou přírodu a krásné silnice. Potkáváme spousta nákladních aut, naložených kůrou, prý místní vývozní artikl, špunty.

Do přístavního města dorážíme kolem třetí, takže moře času k odjezdu. Dáváme si pozdní oběd ze supermarketu  a vegetujeme ve stínu. Poté prohlídka přístavu, rychlý nákup na palubu a šup zpátky. Na nalodění jsme první, což je dobře, ale obsluha nás nechává přes hodinu vykysat na sluníčku. Super je že jsme i první na palubě a tak zabíráme místa na spaní.

Po zabydlení se k nám přidávají manželé ze Vsetína a tak si hlídáme věci a vyměňujeme si zážitky z cest. Po jedenácté zaujímáme polohu ležících cestujících a zkoušíme spát, což se s přestávkami daří.

Najeto: 250 km

————————————————————————————————-

DEN 11.

Kolem půl osmé nás vysypou nalačno z trajektu a tak zase do sedel a hurá na cesty. Z Livorna míříme na Florencii. Po cestě si dáváme výživnou snídani u Mekáče. Napapaní jedeme dál a cesta se nám krásně kroutí italskou krajinou.

Moc si to nevychutnáváme, jelikož nám hrozí, že nám dojede palivo. No bylo to o fous, teda spíš o kapky. Další cesta je na Boloňu, z nedostatku času se uchylujeme k dálnici, což znamená spoustu kilometrů nudného asfaltu.

Ten brázdíme až na rakouské hranice, kde platíme za to, že máme placaté gumy. Míříme na Villach, který dobýváme nechtěnou objížďkou přes Slovinsko, ale jen kousek. Vracíme se do Rakouska a míříme někam pod Salzburg. Dnes je to tradice, takže opět míjíme spousty benzínek a upalujeme územím bez čerpacích stanic. Já jsem v pohodě, ale Honza už to zase tlačí očima. Vše opět dopadlo dobře.

Už se připozdívá a tak se poohlížíme, kde bychom složili hlavy. Odbočujeme z hlavní do městečka St. Michael. Tady vcelku rychle nacházíme penzion s příjemnou paní a tak jdeme bydlet. Pivko a fotbal na dobrou noc a zítra Go Home.

Najeto: 660 km

————————————————————————————————-

DEN 12.

Ráno se probouzíme dobře vyspinkaní a jdeme na snídani. Čekali jsme všechno, ale tohle nám vyrazilo dech. Takovou snídani nedostanete snad ani v luxusním hotelu. Takový výběr, od pečiva až po čerstvé jahody či borůvky. No nedá se to popsat. Paráda.

Platíme, sice vyšší taxu, ale stálo to za to, a frčíme ku domovu. Hezky přes rakouské kopečky. Je tu krásně, člověk neví, kam dřív koukat. Najednou se na nás nebe zamračilo a před námi je jen bílá tma. To bude ceďák. Naštěstí se nám do cesty staví benzínka a my jsme zachráněni. Trávíme zde asi hodinu a přemýšlíme, co bude dál. Pláštěnka či ne. Tak vyhrálo NE a jedeme dál na Linz.

Risk vyšel a jsme na hranicích. Tady už se nedá svítit a navlékáme se. Mokro a vítr nejsou dobří spolucestující. Takže v nepromokách míříme přes České Budějovice do Prahy. Prší, ale jde to. Horší je kolona, která nás za Táborem, zastavuje. Probíjíme se přes nekončící frontu aut.

Celou dobu hledáme nehodu, která to tu brzdí. Marně. To celé je jen kvůli odbočujícím autům a skvělým českým řidičům. U Benešova máme ouha, protože Honzovi nejde řadit. Tak šup na bok a celý zkyslí vymýšlíme proč a jak. Jen malá technická závada, kvůli povolené tyčce řazení, takže hurá zpět do kolony, která naštěstí za Benešovem mizí. Už jen hop a skok a je tu Praha, tak si dáváme sbohem a míříme každý do svého hnízda.

Takže konec dovolené. Děkujeme všem za podporu a držení palců. Nebojte v co nejkratší době vás oblažíme bližším popisem a hlavně fotografiemi. Tak že Na shledanou.

Najeto: 560 km