Den první

Stala se neuvěřitelná věc a my jsme opravdu vyrazili na dovolenou. Hotel je zaplacen a tak ráno vyrážíme na jisto.

Počasí nás ráno vítá podmračenou oblohou a teplo vypadá taky jinak. Po přejetí do sousedního Německa se naštěstí situace mění, i když ne na dlouho, jelikož u Mnichova dostáváme sprchu. Spršku, místy vydatnější, dostáváme ještě dvakrát, ale dá se to přežít.

Po sedmé hodině večerní a po ujetí 650 kilometrů dorážíme do cíle naší cesty. Livigna. Nacházíme hotel, ubytováváme se a po zběžné prohlídce blízkého okolí a po ukojení naší žízně pivkem jdeme na kutě.

…………………………………………………………………………………………………………..

Den druhý

Po procitnutí a pohledu z okna máme hned dobrou náladu. Venku je azuro a teplo. Tak šup na snídani a kolem deváté už startujeme motorky a vyrážíme. Cestou necestou pádíme do Bormia.

Odtud trochu improvizujeme. Jedeme do Tirana a z něj na východ do Ponte di Legno. Z něj si dáváme cvičně výjezd tam a z zpět na Passo del Tonale. Potě se vydáváme na sever směrem do našeho momentálního bydliště.

Ani nevíme jak a kde jsme se vzali, ale stoupáme neuvěřitelně úzkou cestou (tak úzkou že dvě auta vedle sebe místy neprojedou) na Passo Gavia. Nejdřív nás fascinuje cesta a nahoře množství sněhu, který leží doslova na dosah ruky.

Po spadnutí opět do Bormia si dáváme cestu do Livigna v opačném gardu a jdeme bydlet. Jestli se nám bude dařit počasí jako dnes, tak tenhle výlet nebude mít chybu.

Najeto: 250 km

…………………………………………………………………………………………………………..

Den třetí

Dnešní ráno je ještě lepší než to včerejší. Modro nikde ani mráček. Heslo dne zní Stelvio. Jdeme se nasnídat, aby nám vydržela energie po celý den. Před desátou hodinou vyrážíme na cesty.

Od cesty čekáme všechno, ale to co vyjíždíme na passo se nedá popsat. Je to nádhera. Nahoře leží spousty sněhu a dokonce jsou tu i běžkaři.

Jestli se nedá popsat cesta nahoru, tak cesta na druhou stranu hory je neuvěřitelná. Ještě že fotíme, protože to se musí vidět.

Pro jistotu si cestu dáváme i opačně, abychom o něco nepřišli. No musím říct, že z druhé strany je to vydatnější, takže jsme poněkud utahaní. Ale dobrém slova smyslu.

Po návratu na hotel vyrážíme na obhlídku města. Třeba něco hezkého přivezeme domů. Držte palce ať vydrží počasí i nadále.

Najeto : 180 km

…………………………………………………………………………………………………………..

Den čtvrtý

Dnešní den se nese v duchu starých časů. Ráno po snídani usedáme na své oře a jedeme se podívat do Svatého Mořice, kde jsme strávili kus loňské dovolené.

Počasí nám opět přeje a tak jízda je naprosto pohodová. Objevujeme třetí cestu z našeho údolí. Ani jsme nemrkli a už projíždíme nám známé ulice města. Po krátké pauze si naplánujeme menší okruh v okolí.

Jestli ranní cesta byla na pohodu, tak teď se styl jízdy poněkud mění. I když ze začátku si cestu přes místní kopečky vychutnáváme, tak zbytek cesty se mění na závod, kdo z nás dojede víc gumy na hranu. Samozřejmě v rámci bezpečnosti. No prostě mazec.

Utahaní jak myši se vracíme na hotel a vyrážíme na nákup do místního konzumu. Poté si jen vychutnáváme chutné pochutiny, které jsme si přinesli a relaxujeme na pokoji.

Najeto: 202 km

…………………………………………………………………………………………………………..

Den pátý

Jako každé ráno, za což jsme vděční, nás vítá sluníčko a tak je tu zase šance se projet. Po obvyklé ranní proceduře, která se skládá z vykopání se z postele a snídaně, vyrážíme.

Máme v plánu dojet se podívat k nedalekým jezerům, ale plány nám hatí chybějící asfalt. Takže měníme trošku strategii a přecházíme na druhý cíl. Opět si dáváme Stelvio, ale v půli uhýbáme a míříme na švýcarskou stranu. Pěkná to vyjížďka.

Zbytek cesty ku domovu je ohraná písnička, protože jak zjišťujeme, tak jsme si všechno projeli. Ale nic není na škodu a můžeme najít zase něco nového.

Po návratu už jako tradičně, chápu že se opakuji, ale jinak to nejde, se ubíráme na nákup a po konzumaci nakoupených pochutin relaxujeme na pokoji.

Najeto: 180 km

…………………………………………………………………………………………………………..

Den šestý

Na dnešní den již meteorologové slibují nějaký ten mrak, ale venku je stále pěkně a tak by byl hřích někam nevyrazit. Odjíždíme sice poněkud později než obvykle, ale co, jsme na dovolené.

Míříme na jihu do Tirana a poté do městečka Sondrio, ve kterém uhýbáme a stoupáme kamsi do kopců. Začíná být pěkné vedro a tak kvitujeme, že s přibýváním nadmořské výšky, klesá i teplota.

Jedeme se podívat k jezerům, které Honza našel večer na mapě. Když se vyšplháme skoro z nulové výšky do dvou tisíc, zjišťujeme že nejde o jezera nýbrž o vodní přehradu zaklíněnou do skal. Je tu krásně.

Pak sjedeme zpět dolů a v ještě větším vedru pádíme zpět do Tirana na svačinu. Tu jsme do sebe naházeli opravdu rychle, jelikož se obloha nad námi zatáhla a to nevěstilo nic dobrého.

Začíná úprk domů před deštěm. Pár kapek po cestě schytáme, ale do hotelů přijíždíme sušší. Až po nějaké době na pokoji začíná venku bouřka. Bylo to o chlup.

Najeto: 215 km

…………………………………………………………………………………………………………..

Den sedmý

Dnešní den, který je mimochodem krásný jako předešlé, se nese v duchu nabírání sil na cestu domů. Po pozdní snídani bereme motorky a jedeme k místní lanovce.

Ta nás vyveze jeden z místních vrcholů a nabídne nám pohled na skoro celé údolí. Po menší procházce a lenošení na vysokohorském sluníčku se vracíme zpět.

Musíme nakrmit holky na cestu domů a musíme zaskočit do krámku zakoupit dary rodinám. Pak se vracíme na pokoj, chvilku se poflakujeme a pak jdeme na poslední večeři dovolené. Pak už jen dobrou poslední noc.

Najeto: 28 km

…………………………………………………………………………………………………………..

Den osmý

Návrat, to asi vystihuje téma tohoto dne. Ráno málem bez snídaně, jelikož se servíruje později než jsme čekali, opouštíme definitivně údolí. No teplo vypadá jinak.

Cesta nás vede přes území Švýcarska, Rakouska a Německa. V Německu, za Garmischem, se obloha a místní kopce halí do mraků a začíná mrholit. Při zastávce na pumpě, pozorujeme projíždějící motorky a všichni mají pláštěnky a tak do nich skáčeme taky. Dobrý nápad.

U Michova při tankování už je zase můžeme odložit a říct, že jsme neprohloupili. Pak nás čekal nudný kus dálnice a ani jsme se nenadáli a stanuli jsme na rodné půdě. Teď už je přežít ten kus cesty domů a můžeme být spokojeni.

Kolem půl osmé si dáváme sbohem na dálnici za Rudnou a míříme ke svým domovům.