Máme tu už září a kromě většího výletu do Itálie, tu letošní motorkářskou sezonu naše dvoučlenná skupina pěkně fláká. Tudíž když počasí hlásá pěkný víkend je čas vyrazit. Bohužel z pracovních důvodů nám uniká slunečná sobota a tak nám zůstává jen neděle, ale i to je dobré. Kam to to bude? Jede se na západ.
Ráno sraz v devět na Rudné a pak několik desítek nudných kilometrů směr Plzeň. Překonáváme stovku ujetý kilometrů a krom zkoušky maximálky se nic neděje a tak mizíme z dálnice pryč. Sjíždíme na Kladruby a při průjezdu se kocháme místním klášterem a zápasem ve volejbale místních slečen. Pak se opět, z důvodu nedostatku cest, vracíme na dálnici a sjíždíme o kus dál na Tachov. Tady si dáváme větší pauzu s občerstvením.
Z Tachova míříme naplánovanou cestou, která se nám ovšem někam ztratila, a my příjemnou cestou lesem dostáváme do Staré knížecí hutě. Tady se nám staví do cesty zákaz vjezdu. Povolení Lesů ČR nemáme a tak obracíme. Zkoušíme jinou cestu, ale se stejným výsledkem. Honza rasantně velí, že jedeme, že se z nějakého myslivce nepo… . No a tak brázdíme lesy Českého lesa bez povolení. Občas potkáme cyklisty s nechápavými pohledy, ale výlet je výlet. Ke konci cesty se nám staví do cesty lesní monstrum, které tady nakládá dřevo. Jelikož je rozprostřený přes celou cestu, tak to vypadá na náš konec. Lesník je však frajer a uhýbá nám. O kousek dál v nás hrkne, protože je tu závora a tak si říkáme, co by bylo, kdyby byla zavřená. Ale my máme štěstí a dokonce jsme našli i silnici, po které jezdí auta.
Jsme na německých hranicích a tak jedeme na návštěvu. Jen co mineme čáru, vítá nás krásný asfalt, ale abychom se neradovali, dopadají nám na hlavu dešťové kapky. Návštěva trvala krátce a už jsme zase doma. Další kilometry nás vedou do Mariánských lázní. Tady mě Honza pozval na teplou lázeňskou oplatku a tak si dáváme pauzu na hlavní třídě a společně drobící pozorujeme okolní ruch.
Pokračujeme v naší cestě přes Kladské rašeliny až do Sokolova. Zde další pauza s tankováním. Poté, navzdory názvu, se ubíráme na sever, a to konkrétně na Boží dar. To nám však nestačí a popojíždíme ještě výš do Vejprt. Jelikož jsme již dost na severu, tak je čas spadnout zase do našeho středočeského kraje. Děje se tak se zastávkou v Mostě, kde si dáváme hodně pozdní přesnídávkou u Meka. Cesta do Mostu se moc líbila, protože jsme si jí střihli v rychlejším tempu. Za to cesta z Mostu do Prahy byla už nudná a od Slaného dosti rozbitá. Zastavujeme ještě na letišti na pumpě a pak si dáváme sbohem a míříme ku domovu.
Byla to výživně strávená neděle, se spoustou ujetých kilometrů (450). Budeme doufat, že se třeba letos ještě svezeme. Tak držte palce.
